13. listopadu 2009 v 22:12 | Jannica
|
"Frankie, možná bychom mohli přejít k té prohlídce mého domu, ne?" Tak tajemně se pousmál, když se ode mě odtrhl a podíval se mi hluboko do očí. Přikývl jsem, protože jsem na to byl opravdu natěšený. "Nemůžu se dočkat, až uvidíš mou koupelnu." V očích mu zasvítilo, zkousl si ret. Mě ta poznámka však trochu vykolejila.
"Ještě jsme si nedopili ani to víno." Namítl jsem.
"To nevadí, Sarah to ráno uklidí."
"Není to plýtvání?"
Trochu se zamračil a na okamžik se zdálo, jakoby nad tím zauvažoval. "Pokud to vidíš tak," vzal obě skleničky a jednu mi podal. "v tom případě ještě jednou na nás." Přiťukli jsme si. Nemohl jsem si nevšimnout, jak rychle vypil Gerard svou skleničku. Já byl o něco pomalejší, protože mě zarazilo to, co říkal. Na nás?
Nestihl jsem o tom přemýšlet, jelikož mě chytil za zápěstí a vytáhl mě nahoru z gauče. "Tak pojď už."
Moc se mi nelíbilo, jak se na mě koukal. Nebylo to ani mile ani zamilovaně, v jeho pohledu bylo něco uličnického a neslušného. Také se mi nelíbilo, že jsem musel jít na schodech před ním. Věděl jsem, že mi bude pohledem propalovat zadek a tak jsem byl ještě nervóznější. No dobře, dělal bych to asi taky, avšak příjemné mi to rozhodně nebylo.
Nahoře byla ještě jakási hala, ze které vedlo spoustu dveří. Ukázal mi svou pracovnu, pokoje pro hosty, salónek, knihovnu, odpočinkovou místnost před balkónem a spoustu jiných věcí. Už jsem si zvykl na přepych, který byl na každém kroku a tak jsem si myslel, že už mě nic nemůže překvapit.
"A tady je koupelna." Usmál se a otevřel dveře, naznačil mi, abych vstoupil.
Zkameněle jsem stál na prahu dveří a koukal na tu nádhernu. Když se o této místnosti zmiňoval předtím, zřejmě ani nemyslel na nic neslušného. Tohle totiž oprvadu stálo za pohled.
Bylo tam spoustu světel, které se mohly libovolně zapínat a vypínat, v rohu byl skleněný (ano, opravdu skleněný, průhledný) sprchový kout a záchod z mého pohledu ani nebyl vidět, odhadoval jsem, že bude za rohem. Koupelna byla totiž rozdělená takovou polozdí, příčkou, vypadalo to velice nadčasově. Po celé jedné straně měl zrcadlo, před ním velké umyvadlo a spoustu skříněk.
Když jsem se podíval kousek vedle, spatřil jsem obrovskou vanu, kam by se vešlo třeba šest lidí. Ta mě zaujala nejvíce, nejspíš proto, že byla celá modře podsvícená. Tím to ale nekončilo, navíc do ní vedly i schůdky, aby se nemusel přelézat okraj.
Užasle jsem se otočil na Gerarda, koukal tam co já a samolibě se usmíval. Nedivil jsem se mu, já bych byl na tohle také patřičně hrdý.
"Vážně dokonalý." Opět jsem celou místnost přejel očima, abych se ujistil, že se mi to jen nezdá.
"Tady trávím asi nejvíc času."
"No, ani se ti nedivím. Celý tvůj barák je nádherný, ale tohle je vážně síla."
"Já vím," usmál se na mě. "A odpusť si prosím to slovo barák. Přijde mi to takový hrubý."
"Tak tvůj palác," uchechtl jsem se, neboť tohle označení se pro jeho dům vážně hodilo.
"To zní poeticky." Dal mi ruku kolem ramen a zamyslel se. "Teď ti ještě ukážu ložnici, ale ta není zas tak hezká."
Přikývl jsem, ale najednou mě něco napadlo. Bylo mi trapné se na to ptát, jenže mi to přišlo důležité. "Kde budu spát?"
Podíval se na mě jakobych byl snad úplně blbý. "No přece v mé posteli."
Zarazilo mě to. "Promiň, ale… já s tebou nechci nic… nechci s tebou spát." Cítil jsem se hrozně, když jsem mu to musel říkat, tohle byl vážně vrchol mé trapnosti.
Zatvářil se dost otráveně, naštěstí si to hned uvědomil a opět se usmál. "Chápu to. Vždyť tě do toho přece nenutím. Ale i tak můžeš spát v mé posteli."Asi jsem se tvářil dost nechápavě, jelikož se uculil a šťouchl do mě. "Nebuď z toho tak vyjevený, počkej si, až tu ložnici uvidíš."
Přikývl jsem a nechal jsem se odtáhnout k dalším dveřím, které byly velké a celé z matného skla.
V ložnici měl televizi, pohovku, stolek s počítačem a takový odkládací stolek, na kterém měl telefon a vedle něj pečlivě srovnané tužky a papírky, co mě však zaujalo, byl závěs přes celou pravou stěnu. Byl z lehkého červeného saténu, ale vrstvil se tolikrát, že přes něj vůbec nebylo vidět.
Gee pozvedl obočí když si všiml mého výrazu a přitáhl mě k tomu. Na straně kousek toho závěsu rozhrnul. Kupodivu tam byla postel. Pokud by se tomu tak dalo říkat. Spíš bych to označil jako vyvýšená tlustá matrace ležící na dřevěné postelové konstrukci o velikosti osm krát tři metry. Vlastně takový můj obývák, který jsem opustil při cestě do LA.
Kdybych něco takového viděl předtím, asi bych byl z toho docela mimo. Teď mě to nijak nepřekvapilo, protože jsem čekal už vážně všechno.
Na postel vedly schůdky podobné těm do vany, přestože se tam dalo vpohodě vylézt. Gerard zmáčkl jeden vypínač a nahoře, uprostřed další jemné látky, se rozsvítilo několik tlumených světel. Všiml jsem si, že na černě potažené matraci se válí spoustu červených i bílých polštářů, dek a všelijakých měkkých věcí. Musel jsem se usmát při myšlence, že tu strávím noc. A třeba ne jednu.
"Přece bych tě nemohl vyhodit do pokoje pro hosty, když tu mám tohle."
Podíval jsem se na něj. Lehce se usmíval a měl nakloněnou hlavu, vypadalo to, jakoby si mě prohlížel. Nebylo mi to příjemné, protože jsem zrovna nevěděl, na co myslí.
"Kolik je hodin?" Zeptal jsem se jakoby mimochodem a on se nejdříve zatváři poněkud nechápavě, než se podíval na své drahé hodinky, které mu zdobily úzké zápěstí.
"Něco málo po půlnoci." Oznámil mi a tázavě se na mě zahleděl, jakoby čekal, že něco povím.
"Jsem už totiž docela unavený." Zívl jsem, protože jsem si představil, že doma bych touhle dobou už spal jako dudek. Myslel jsem to upřímně, avšak Gerard to zřejmě pochopil trochu jinak, protože se zašklebil a chytil mě za pas, sebejistě mi pohlédl do očí.
Začal jsem se z toho trochu vykrucovat, když si všiml, že se mračím, pustil mě. "Já jsem opravdu unavený," zdůraznil jsem. "A vůbec. Už jsem ti něco říkal."
"Jasně…" zabručel a poodešel kousek ode mě. "Tak se můžeš jít umejt, vezmi si nějakej ručník ze skříně."
Přikývl jsem a trochu nejistě se vydal do té fantastické koupelny. Trápilo mě, že mě sem Gerard vzal zřejmě jen kvůli tomu, aby si mohl užít. Nikdy jsem neměl rád ty lidi, co toho spoustu naslibovali a chovali se hezky jen kvůli té jedné věci. Nechtěl jsem spát s někým, kdo mě nemá rád. Myslím - oprvadu rád.
Zatímco jsem si napouštěl vanu, přemýšlel jsem o Stevovi. Co asi tak dělá? V Belleville bude tak o dvě, možná tři hodiny více než v LA, takže zřejmě spí. Za čtyři hodiny bude muset vstát a jít do práce. Nezávidím mu to.
Začalo se mi trochu stýskat a já chtě nechtě musel zvažovat, jestli jsem sem vůbec měl jezdit. Když jsem však vlezl do té nádherné, podsvícené vany, všechny mé starosti odpadly a já najednou nechápal, jak jsem toho vůbec mohl litovat. Vždyť tohle bych neměl snad ani v tom nejdražším hotelu!
Voda byla teplá tak akorát, mohl jsem se úplně uvolnit a relaxovat. Zavřel jsem oči, svou hlavu jsem nechal odpočívat na kraji vany, kde byla jakási změkčená podložka zřejmě právě k tomuto účelu. V tu chvíli mi bylo vážně skvěle, nic mě netrápilo a všechny své negativní myšlenky jsem vyhnal z hlavy, aby mě nerušily v té kouzelné chvilce.
**
"Frankie?" Někdo zaklepal na dveře a já sebou trhl. Nevěděl jsem, kolik minut uplynulo od té doby, co jsem se ocitl ve vaně, avšak voda už byla trochu vystydlá a když jsem se podíval na své prsty, zjistil jsem, že jsou celé zkrabatělé tím vlhkem. "Frankie, jsi tam?"
"Jo, jasně." Houkl jsem ke dveřím a začal se trochu štrachat ven, byl jsem rozmrzelý, protože Gerard narušil mé klidné odpočívání.
"Já jen že jsi tu nějak dlouho. Tak aby ses mi tu třeba neutopil." Nervózně se zasmál.
"Už půjdu." Zamumlal jsem, nebyl jsem si jist, jestli to slyšel nebo ne. Pousmál jsem se při pomyšlení, že si o mě dělá starosti. Třeba mě má přece jen rád.
Oddělal jsem něco, co bylo podobné špuntu, až na to, že to pracovalo na úplně jiném systému. Prostě jsem musel zmáčknout jakýsi čudlík a ono se to samo povolilo, voda začala rychle odtékat. Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel a tak ani není divu, že mi začala být pořádná zima.
Natáhl jsem na sebe své boxerky a zbytek těla jsem zabalil do ručníku, všechno ostatní oblečení jsem jakž takž pobral. Vydal jsem se směrem do ložnice, nemohl jsem se dočkat, až budu konečně spát.
Všechny věci jsem si odložil na židli, která stála u okna a potichu jsem šel do postele. Gerard ležel úplně nakraji, ruce měl pod hlavou a oči zavřené, asi usnul téměř okamžitě. Chvíli jsem ho tak sledoval, stále se mi zdál hrozně hezký. Jeho černé hebké vlasy byly úžasně rozprostřené po bílém polštáři, krásně kontrastovaly. Nezakrytý, bledý hrudník se mu zvedal v rytmu pravidelných nádechů, měl jsem chuť se ho alespoň dotknout, přesvědčit se, že tohle je opravdu ta realita, o které jsem tak dlouho snil.
Už jsem to málem udělal, když najednou otevřel oči a usmál se na mě.
"Myslel jsme, že spíš." Namítl jsem.
"Ne, jen přemýšlím." Přitáhl si červenou deku blíže k tělu, párkrát zívl a otočil se na bok, takže už z něj nebylo vidět tolik, co předtím.
Lehl jsem si na druhý konec postele a sáhl jsem po jedné přikrývce, hlavu jsem zabořil do nepřeberného množství polštářů.
"Tak dobrou." Ozval jsem se nejstě.
"Dobrou noc. A hezký sny," popřál mi.
Já se přikryl až k bradě a s úsměvem na rtech jsem zavřel oči.
Todleto je moje oblíbené. Hezky se to vyvíjí.