Can´t see the rainbow 21

13. prosince 2009 v 13:50 | Jannica |  Cant see a rainbow

Haha... to koukáte, co? A abych vám to vynahradila, tak tohle je mega dlouhý díl a navíc se vám to možná na konci bude dokonce i líbit:) Mám to asi na devět stránek v počítači, to je vážně rekord :D

Jen doufám, že to ještě někdo čte. Pište prosím komentáře, abych měla představu, kdo u tohoto příběhu ještě zůstal:)




Když jsme byli tak v půlce cesty, Frankovi najednou začal zvonit mobil. Trochu jsem se podivil, ale nijak jsem to neokomentoval. On to nadšeně zvedl a pak si začal s úsměvem na tváři povídat s tím druhým hlasem.

Zkoušel jsem odhadovat, s kým to asi tak mluví, avšak na nic kloudného jsem nepřicházel. Přiznám se, že jsem přece jen trochu žárlil, jelikož se Frankie hrozně upřímně smál a vypadal šťatně, a při tom mluvil s někým jiným než se mnou. Avšak přál jsem mu to.

"Už jsme tu." Oznámil jsem mu a zaparkoval, on na mě jen kývl a spěšně se rozloučil. Když mobil strkal zpět do kapsy, vesele si pobrukoval.

"Kdo to byl?" Optal jsem se.

"Luke." Prohodil jakoby nic a vystoupil. "Jé, já si u tebe nechal hůl."

"To je jedno, povedu tě." Zamkl jsem auto a pak jsem ho chytil za paži, společně jsme šli dovnitř. "To je super, že si s ním tak rozumíš." Prohodil jsem a upřímně se usmál, byl jsem za to vážně rád. Věděl jsem, že Luke je moc milý kluk a už před tím jsem tak nějak tušil, že on bude Frankův handycap brát jako… no, prostě jako hotovou věc. Z mých kamarádů je asi nejvíc sociálně založený, když ještě chodil na školu, přivydělával si v domově s postiženými dětmi. Také bych občas nějakým způsobem rád pomohl, avšak myslím, že by mě to mohlo úplně zničit. Přece jen to není nic jednoduchého na psychiku.

Odemkl jsem byt a Frank natáhl ruku, Bella hned šťastně přiběhla. Olízala mu prsty a pak se krátce obtočila kolem jeho nohou, na mě se jen nedůvěřivě podívala. "Ona se tě pořád ještě bojí." Prohodil a vešel dovnitř, podal mi vodítko, které sundal z věšáku. "Dojdu jí ještě pro granule, tak tu na mě chvíli počkej."

Zmizel mi z dohledu a já zůstal sám se psem, který na mě evidentně neměl moc náladu. Sehnul jsem se k ní a trochu jsem jí podrbal za uchem, docela jsem se bál, jak bude reagovat. Naštěstí byla vycvičená tak perfektně, že i když jí to bylo nepříjemné, stála strnule jako socha a jen si mě měřila pohledem, který říkal něco jako: "Přestaň krást mého Franka."

***

Zavřel jsem dveře od ložnice, aby mi v noci pes nelezl do postele a pousmál jsem se, když jsem spatřil Franka hluboce oddechujícího pod mou peřinou. Pomalu a opatrně jsem k němu vklouzl, jednou rukou jsem pevně sevřel jeho pas a začal jsem si ho prohlížet.

"Spíš?"

Chvíli nic nedělal, než pomalu zavrtěl hlavou. "Ne."

"Víš, před chvílí mě totiž něco napadlo." Zamyslel jsem se.

"A co?"

"Že bychom zítra mohli jet na výlet."

"Co?" Byl evidentně trochu mimo, znělo to totiž dost absurdně, když jsme byli zrovna v NY. "Se mnou asi těžko."

Ignoroval jsem jeho úšklebek asvou dlaň jsem mu vpletl do vlasů, abych si s nimi mohl pohrávat. "Vlak by nás odvezl někam daleko do přírody, kde by byl úplný klid a čistý vzduch. Už dlouho jsem se nebyl takhle projít."

Chvíli mlčel, než si smutně povzdechl. "Já nešel na výlet snad nikdy."

"Tak pojedeme zítra, co říkáš?"

"Dobře." Konečně se upřímně usmál.

Přiblížil jsem k němu svůj obličej a začal jsem ho něžně líbat na rty, po chvíli jsem mu zajel jazykem hlouběji do úst, abych ho mohl pořádně ochutnat. Svými prsty jsem ho mezitím hladil po páteři, už jsem totiž dokonce naše místa na jeho těle, které jsou obzvlášť citlivé.

Odtrhl se ode mě a zatvářil se trochu nervózně. "Gee, promiň, ale já-" Přiložil jsem mu prst na ústa, aby větu nedořekl, protože jsem věděl, že by se zase jen vymlouval a já si to nechtěl vyčítat. Místo toho jsem se k němu přitiskl a svou hlavu jsem zabořil k jeho krku, měl příjmně teplou a sametovou kůži.

"Dobrou noc, Frankie…" zašeptal jsem a nechal se místo odpovědi pevně obejmout.

***

Pomalu jsem otevřel oči podrážděné raním sluncem a zamžoural jsem směrem k roztaženým závěsům. Pak můj pohled zklouzl k nástěnným hodinám, chvíli jsem na ně civěl, než mi došlo, že už je skoro deset.

Podíval jsem se na Franka. Vypadal strašně sladce, ze spaní se trochu usmíval a stále mě ještě objímal. Přisunul jsem se blíž k němu, abych mu mohl dát malou pusu do vlasů, chtěl jsem ho probudit.

Zamručel a snažil se zavrtat hlouběji pod vyhřátou peřinu, já ho však nepřestával budit a tak po chvíli přece jen převalil na bok a opřel se o jeden loket, tvářil se dost ospale.

"Dobré ráno…" pozdravil jsem ho. Jako odpověď se mi dostalo krátkého zamručení. "Jak ses vyspal?"

"Skvěle." Opět zívl a pak padl zpět na matraci, vypadalo to, jakoby koukal do stropu, i když samozřejmě nemohl.

"Vstávej, pojedeme na ten výlet."

"Tak brzo?" Divil se.

"No, než tam dojedeme, bude to trvat dlouho."

Nejprve vypadal trochu otráveně, avšak pak se mu tvář vyjasnila a on se zasněně usmál. Brzy jsme vstali z postele a já připravil snídani, zatímco se Frank sprchoval. Vzpomněl jsem si na Bellu a dal jsem jí jednu konzervu, ještě chvíli jsem si s ní hrál, dokud nezačala výhružně vrčet.

Jedli jsme v tichosti, každý přemýšlel o svých věcech. Měl jsem na stole rozevřenou mapu a studoval jsem, kudy pojedeme, trvalo celkem dlouho, než mě napadla nějaká dobrá trasa.

____

Držel jsem Franka za ruku a společně s ním jsem se loudal do nějakého hrozného krpálu, začalo mi to už trochu lézt na nervy. Bolely mě nohy a i na Frankovi bylo poznat, že už nemůže, avšak nechtěl mi kazit radost a tak byl zticha.

Plahočili jsme se už asi čtyři hodiny, ale stálo to za to. Všude byly lesy, louky, čistý vzduch. Poletovali tam ptáci, sluníčko nádherně svítilo, zkrátka tak, jak jsem si to představoval.

Hůl jsme nechali doma, takže jsem ho celou dobu musel vést, nevadilo mi to. Líbilo se mi, jak moc mi věřil, jak na mě spoléhal. Několikrát jsem ho musel zachytit, když zakopl na kamenné cestě, pak se vždycky tvářil hrozně vyděšeně. Byl jsem na tenhle jeho pohled zvyklý a už jsem těm všem gestům, kterými se vyjadřoval, rozuměl, takže mi nedělalo problémy z jeho mimiky určit to, co chce sdělit.

"Jednou jsem takhle šel s rodičema," řekl najednou a otočil ke mně hlavu, čekal na mé zamručení, abych dal na jevo, že poslouchám. "Bylo to děsivý. Oni se pořád jen hádali a já se jim nakonec ztratil. Bylo to v období, kdy jsem ještě viděl, ale hodně špatně. Nakonec mě našla nějaká stará pani a dovedla mě dolů do nějaké chaty, kam se ti rodiče vrátili."

"Museli mít o tebe dost velkou starost."

"Neřekl bych. Spíš mě seřvali za to, že přidělávám akorát tak další problémy a že kvůli mně si nemůžou užít svůj společný výlet." Povzdechl si a trochu se kousl do rtu.

"Je to dost hnusný, ale podle mě nebudou zas tak zlý."

"To nevím, neviděl jsem je už dlouho."

"A nechtěl bys k nim někdy zajít na návštěvu? Třeba se všechno změnilo."

Chvíli jen tak mlčel, měl sklopenou hlavu a našlapoval opatrně. Natáhl jsem ruku, abych ho mohl konejšivě pohladit po vlasech. "Možná jo…" připustil nakonec. "Rád bych se s nimi zase setkal. Ale musíš mi slíbit, že půjdeš se mnou, představím tě."

"Půjdu rád."

"Víš, ale… oni si myslí, že jsem omyl přírody, že jsem se neměl narodit. Nevím, jak zareagují, když se tam najednou objevíme."

Nevěděl jsem, co mu na to odpovědět, jen jsem ho tedy chytil kolem pasu, abych ho mohl zavést na správnou odbočku. "Taky tě tak bolej nohy?" Optal jsem se.

"Strašně."

"Tak si za chvíli můžeme odpočinout, tam vidím nějakou louku."

Mohl jsem si všimnout, jak se nepatrně pousmál a zrychlil, zasmál jsem se jeho dětskému počínání. Brzy jsme došli na malé, opuštěné místo, které bylo lemováno lesem a skálami. Popošel jsem trávou kousek dál a hodil jsem na zem svůj batoh, okamžitě jsem si sedl a sundal si boty i s ponožkama, protože mě opravdu pálila chodidla.

Frank učinil také tak a lehl si, ruce složil pod hlavu a nastavoval svou tvář slunečním paprskům. Prohlížel jsem si ho, líbilo se mi, jak klidně a vyrovnaně vypadal i přes to, o čem před chvílí mluvil. Lehce jsem se dotkl jeho tváře a začal jsem objíždět ty nádherné rysy obličeje. Zdál se mi tak dokonalý. Jeho růžové rty měly krásný tvar, hrozně se mi líbilo, když se zkřivily do toho nádherného, šťastného úsměvu. Nad nimi jsem mohl vidět malý, rozomilý nos, avšak žádný pršák, jako jsem měl já. Jeho oči měly nádhernou barvu a byly veliké, měl jsem je rád, přestože sloužily spíš jako doplněk k Frankově dokonalé pleti.

Nahnul jsem se k němu a jednou rukou jsem ho něžně pohladil od spánku až ke koutku rtů. "Miluju tě."

Frankie sebou cukl a zprudka se posadil, než se mu na tváři rozlil krásný úsměv. Objal mě tak pevně, až jsem ztratil rovnováhu a spadl do tvávy.

Ležel jsem na zádech a tiskl si ho k sobě, on mi zajel rukou do vlasů, takže to lehce zatahalo. "Řekni to ještě jednou…" Toužebně zaprosil a já pevněji sevřel jeho pas, když jsem se nadechoval.

"Miluju tě." Zopakoval jsem zřetelněji než předtím. Neplánoval jsem mu to říct zrovna tady, zkrátka jsem pověděl to, co mě napadlo. A byla to pravda, i když jsem mu to ještě nikdy neřekl. To, co jsem k němu cítil už nebyla jen pouhá zamilovanost. Skrývalo se v tom něco mnohem hlubšího.

"Já tebe taky…" Přivřel oči a nepřestával se tak zvláštně smát. "Hrozně moc."
Zasmál jsem se a krátce ho pocuchal ve vlasech, on proti pohybu mé ruky vyrazil hlavou, lísal se ke mně jako kotě. Pohladil jsem ho a pak jsem opět trochu zvážněl, abych ho mohl políbit.

Bylo úžasné opět cítit teplo jeho rtů a vlhkost jazyka, kterým mi přejížděl po zubech. Vzpomněl jsem si na začátky našeho chození, kdy byly jeho polibky takové roztomile neohrabané a nemotorné. Hrozně se zlepšil, poslední dny mi daroval ty nenádhernější polibky, jaké jsem kdy zažil. Musel jsem uznat, že se v něm nejspíš skrývá přirozený talent.

Nechal jsem ho, aby si jemně pohrával s mými rty a mezitím jsem mu zajel rukou pod tričko, abych ho mohl škrábat na zádech. Polibek prohloubil a najednou byl neuvěřitelně moc vášnivý. Tiskl se ke mně, zatímco mě hladil jednou rukou ve vlasech a druhou po hrudníku.

Nenápadně jsem mu vyhrnoval tričko výš a výš, on si toho zřejmě musel všimnout, ale nic neřekl. Jen se tak podivně usmíval a nepřestával svými rty okupovat celý můj obličej.

Najednou mi sestoupil níž na krk a pomalu nacházel mé erotogenní zóny. Zaklonil jsem hlavu a tím jsem mu usnadnil přístup, své oči jsem nechal zavřené. Frank mě neuvěřitelně dostával všemi svými pohyby, tou charakteristicou vůní a občasným šepotem něčeho nesrozumitelného - možná to trochu znělo jako mé jméno.

Zasténal jsem, když se dotkl mého velmi citlivého místa a bezmyšlenkovitě jsem mu zabořil ruce do zadních kapes jeansů. Přitiskl jsem si ho na sebe a on prudce vydechl, začal se mi dobývat pod tričko. Takhle rozvášněného jsem ho vážně neznal, byl najednou mnohem dominantnější a hrozně chtivý po fyzickém kontaktu. Když se na mě ze všech sil přitiskl, cítil jsem, jak rychle a silně mu buší srdce.
Opět jsem si k sobě přitáhl jeho obličej, chtěl jsem ho políbit. Zprudka mi jazykem vnikl do úst, než jsem se stačil vzpamatovat, obratnými pohyby dlaní mi vyhrnul zmačkané tričko až ke krku.

Trochu jsem se nadzvedl, aby ho mohl svléknout úplně a pak jsem si zase lehl, tráva mě studla do zad. Frank přejížděl prsty po mém hrudníku a druhou rukou mi rozepínal pásek od kalhot.

Začal jsem se přiblble usmívat, když jsem si uvědomil celou tu situaci. Byl jsem rád, že už mi Frank více věří. Několikrát mě s výčitkami odmítl a teď najednou tohle.

Začal mě tahat za nohavice a tím mě svlékal, zřejmě ho to dost bavilo, poznal jsem to ve výrazu jeho obličeje.

Byl už jsem téměř celý nahý, jen jediný kus látky zakrýval mé nejintimnější místo. Připadalo mi to docela nespravedlivé, že on byl stále ještě oblečený a tak jsem ho chtěl vysvléct, on ale dřív vzal mé ruce a přitiskl mi je nad hlavou k zemi.

Věnoval mi malou, až moc nevinnou pusu a otřel se o mě nosem. "Gee, můžu si tě prohlédnout?" Usmál se na mě.

"Samozřejmě." Zasmál jsem se, i když jsem trochu znervózněl. Vždyť to bylo úplně poprvé a co se týkalo Franka, nikdy neměl tu možnost sahat na někoho jiného než na sebe. Upřímně jsem ani nevěděl, čeho se bojím. Snad jeho reakcí, snad něčeho jiného.

Začal mi dlaní jezdit po obličeji tak, jak to dělal už dávno v parku. Přejížděl mi po čele, obočí, zavřených víčkách, přes nos až ke rtům. Od brady sestoupil níž na krk a jemně mě hladil, mnul, občas do hry i krátce zapojil své rty. Nedovedl jsem si představit, na základě čeho si utváří ten vizuální obraz, bylo to pro mě něco naprosto nepochopitelného.

Rozechvěl jsem se, když přejel prsty po mých bradavkách. Trochu jsem vzdychl a jemu se to zřejmě zalíbilo, protože se sklonil a začal mě dráždit ústy. Dlaní mezitím putoval k mým stehnům, rychle mě po nich hladil. Obmotal jsem kolem jeho pasu ruce, protože jsem nevěděl, kam jinam je dát a naplno jsem si užíval Frankovy doteky.

Nechal můj hrudník být a přesunul se níž. Chvíli si nejistě pohrával s lemem mých boxerek, tvářil se trochu rozpačitě a žmoulal jejich okraj, jakoby přemítal, jestli opravdu dělá správně.

"Neboj…" povzbudil jsem ho a musel jsem se pousmát jeho výrazu v tváři. Lehce se zasmál, zřejmě si uvědomil, jak se chová a začal mě zbavovat i toho posledního.

Přejel mi hranou dlaně po tříslech a pak vzal konečně mou erekci do ruky. Okamžitě jsem zasténal a prohnul jsem se, bylo dokonalé tam cítit jeho měkká bříška prstů. Tvářil se podivně překvapeně, trochu jsem znejistěl, protože jsem nevěděl, co to má znamenat. Za chvíli se ale vzpamatoval a začal si mě "prohlížet" i tam. Kroutil jsem se, přivádělo mi to neuvěřitelně slastné pocity, které proudily do všech koutů mého těla. Bylo to fantasticé, skoro jsem pochyboval o své schopnosti dýchat a oči jsem třeštil kamsi nahoru na oblohu.

Frank po chvíli prudce stáhl svou ruku, skoro to vypadalo, jakoby se něčeho lekl. Zřejmě zpozoroval nějaký rozdíl mezi mnou a jím. Když nevidí, musí si všechno představovat hrozně zkresleně. Vždyť hmat je nejcitlivější.

Raději se vrátil k celému mému tělu a hladil mě, už mi to přišlo trochu stereotypní, tak jsem si ho k sobě stáhl a začal jsem ho chtivě líbat. Teď nebyl tak dominantní jako předtím, zřejmě dostal to, co si přál.

"Tak co, líbim se ti?" Trochu jsem se zasmál té hloupé otázce.

Frankie se trochu začervenal, připadal mi roztomilý. "To víš, že jo."

Opět jsem si začal hrát s jeho rty, zatímco jsem zápasil s oblečením. Pomohl mi, takže netrvalo dlouho a už vedle mě ležel tak, jak ho příroda stvořila. Nadzvedl jsem se a sjel jsem ho pohledem od shora až dolů. Neměl zrovna tu nejlepší postavu, ale i tak mi připadal nádherný. Sedl jsem si a vzal jsem jeho drobné tělo do náruče, začal jsem se rty otírat o jeho tvář, zatímco jsem rukou putoval po těle podobně, jako předtím on mě.

"Nikdy jsem se vlastně neviděl." Potichu promluvil a více se ke mně přitiskl. "Takže nevím, jak vypadám. Proto jsem se předtím možná i tak bál."

"Jsi rozkošný." Usmál jsem se na něj a sledoval jsem, jak se mu obličej vyjasňuje. Zřejmě to potřeboval slyšet.

Cítil jsem se s ním nádherně. Jeho kůže byla příjemně horká a hřála stejně tak jako dech, který mě šimral na krku. Byli jsme si neuvěřitelně moc blízko, nejspíš jsme dokonce i přemýšleli o stejných věcech. Propletl jsem své prsty s jeho a pevně jsem ho stiskl, nepřestával jsem sledovat jeho dokonalou tvář.

Když jsem měl pocit, že přišla ta správná chvíle, opatrně jsem ho položil do trávy. Roztáhl jsem mu od sebe nohy a pokrčil jsem mu je, neuniklo mi, že jeho tvář nabrala mírně červené barvy. Najednou se ale tak zvláštně zarazil a zamračil se.

"Gee… my nemáme ten takovej gel."

Usmál jsem se, protože mi přišlo hezké, že ani neví, jak se to jmenuje. Přitáhl jsem si batoh a začal jsem v něm hrabat.

"No, víš…" zamumlal jsem, uvědomil jsem si, že si teď o mě nejspíš začně myslet bůhví co, když mu povím, že ho mám s sebou. "Teď nechci, aby to vypadalo, jako… jakože… No, prostě ho tu mám. Pro jistotu. Ale nemysli si, že jsem ho bral účelně, to ne! Jen jsem myslel, že…"

Najednou se začal lehce smát, smál se až do té doby, než jsem mu ústa zacpal svým jazykem.

"Vím, žes ho nevzal účelně." Promluvil, když jsem ho přestal líbat a znova se rozesmál. "Z toho bych tě přece nikdy nepodezíral."

Nevěděl jsem, jestli to myslí ironicky či ne, avšak jeho úsměv naznačoval, že je to celkem jedno, hlavně když ho mám. Pořád se tvářil tak rozpustile a pochechtával se, zpozorněl až ve chvíli, kdy jsem ho začal promazávat.

Pozorně jsem sledoval jeho obličej, všímal jsem si všech posunků a náznaků. Odrážela se mu v něm nepopsatelná slast, dýchal rychle a přerývaně. Věděl jsem, že ten pocit zažívá prvně a tak jsem byl obzvlášť pomalý a opatrný, aby si to mohl co nejvíce užít.

Když jsem věděl, že je dostatečně připravený, nalehl jsem na něj a přitiskl jsem svou tvář k té jeho. "Asi to teď bude trochu bolet." Informoval jsem ho a pořádně si k sobě přitiskl jeho obličej, hladil jsem ho po vlasech. Nechtěl jsem to dlouho prodlužovat a tak jsem začal opatrně a s citem vnikat. Frank začal potichu kňučet a dlaní nahmatal mou ruku, pevně mě stiskl. "No tak, uvolni se." Zašeptal jsem mu do ucha, začal jsem zhluboka dýchat, on pochopil a srovnal svůj dech s tím mým.

Dostal jsem se až na doraz, cítil jsem pod svým tělem, jak se Frank prohnul. Oba dva jsme s vydechnutím zasténali. Bylo úžasné se najednou stát jeho součástí, spojit se tím nejintimnějším fyzickým kontaktem a užít si nejtěsnější blízkost.

Jemně jsem ho vzal do náruče a začal jsem ho líbat, mezitím jsem poprvé přirazil. Cítil jsem z něj, že ho to bolí a to mě trochu trápilo, proto jsem se to snažil napravit něžnými dotyky a sladkými slovy. Brzy se začal usmívat a slastně vzdychat, svými dlaněmi mě škrábal a hladil po zádech a tím mě pobízel.

Pocit uvnitř mě byl strašně intenzivní. Díval jsem se na Franka a ze svých přivřených rtů jsem nechal unikat jeho dokonalé jméno. Sledoval jsem každičký pohyb jeho těla, při každém přírazu se trochu prohnul a zachvěl, hlavu otáčel ze strany na stranu. Na čele se mu objevily malé kapičky potu, jeho tělo bylo na dotek horké.

Tluměně vykřikl, když jsem zasáhl jeho nejjemněšjí bod. Pamatoval jsem si to místo a udělal jsem to znovu, v ten okamžik se jeho svaly trochu stáhly a on upevnil svůj stisk kolem mého těla. Pravidelně mě v sobě svíral a to mě neuvěřitelně vzrušovalo, brzy jsem dole cítil příjemné brnění naznačujíc, že zanedlouho přijde ten nejlepší okamžik.

Zaryl do mě nehty a začal nahlas sténat, nepřestával jsem se na něj dívat ani při našem společném vyvrcholení. Nepatrně jsem zrychlil a sevřel jsem ho v náruči, mohl jsem dokonale cítit, co se s ním děje. Spojil jsem své rty s jeho a začal jsem ho vášnivě líbat, zatímco mi ten nádherný pocit prostupoval snad i do konečků prstů. Bylo toho na něj zřejmě trochu příliš, protože mi svým jazykem nevycházel tak vstříc jako jindy, místo toho si mě chytil za hlavu a tiskl mě k sobě, přestože to víc nešlo.

Všechno odeznělo a já cítil horko, byl jsem opravdu vyčerpaný. Povolil jsem svaly a lehl jsem si vedle něj do trávy, on se ke mně okamžitě natiskl a na tváři se mu objevil ten nejnádhernější úsměv, jaký jsem kdy viděl. Začal jsem ho líbat do vlasů a sám jsem se nechal hladit, cítil jsem se opravdu šťastný.

"Gee…" zašeptal kamsi do mého krku a začal se trošku třást. "Jsi dokonalý."

Jeho slova mě opravdu potěšila, od něj to znělo moc hezky, přestože to byla taková obvyklá věta z každého filmu. Řekl to upřímně a s láskou, věděl jsem, že to myslí vážně. "Jsem rád, že tě mám," bezstarostně jsem se zasmál a on ke mně prudce otočil hlavu, aby si vyžádal další polibek.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 13. prosince 2009 v 14:14 | Reagovat

aaaaaaaw:)

2 Petra Petra | 13. prosince 2009 v 15:31 | Reagovat

awwwwww :)

3 Nickey Nickey | Web | 13. prosince 2009 v 16:22 | Reagovat

awwwwwwwwwwwwwwwwwwww! =)

4 Hedr Hedr | Web | 13. prosince 2009 v 17:18 | Reagovat

dokonalý awww

5 scary scary | Web | 13. prosince 2009 v 18:04 | Reagovat

awwwwww dokonalé

6 Darek Darek | Web | 13. prosince 2009 v 20:23 | Reagovat

Já to taky čtu... Mě zase fascinuje, jak můžeš tak dlouho vydržet s jedním příběhem a ještě tak pravidělně přidávat.

7 .... .... | 13. prosince 2009 v 22:11 | Reagovat

wááá to je dokonalé :D

8 Sally o_O Sally o_O | 14. prosince 2009 v 19:27 | Reagovat

Good job ..:) tato story je strasne dobra a zasluzi si aby bola dokoncenaa....teda necem ti rozkazovat ale bolo by super keby si to dokoncila :)

9 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 14. prosince 2009 v 21:35 | Reagovat

Awwww jako hele četla jsem to večer, co to se mnou dělalo nebudu rozebírat, bo budu za prase... aha.. pozdě... už jsem za prase xD nicméně jsem ráda že Frankie už chtěl. On čekal až mu Gee řekne že ho miluje viď? Mrška jedna xD achjéje... se tu rozteču... krásně popsané, citlivé a procítěné... kurec... slintám... xD

10 iWusZka iWusZka | Web | 15. prosince 2009 v 10:27 | Reagovat

Awwwww :D Když tak vidím ty awwující komentáře, tak mi příjde blbé psát awww, ale já si nemůžu pomoct :D
Právě mám infošku, snad mě učitel nepřistihne, co tady provádím :D:D
Je to moc hezké ;)

11 Pansy.xo Pansy.xo | 15. prosince 2009 v 20:49 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaw..se asi rozpustim <3 :D DOKONALOST!

12 Senii Senii | Web | 16. prosince 2009 v 11:36 | Reagovat

uh, perfektní!!

13 fallen angel fallen angel | Web | 14. února 2010 v 22:45 | Reagovat

mňamí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama