What do they know 19

6. prosince 2009 v 21:58 | Jannica |  What do they know

Omlouvám se, že jste si museli trochu počkat, ale vy byste se mohli omluvit, že vůbec nekomentujete. To pak člověk ztrácí motivaci, když si ani nemůže přečíst reakce čtenářů.

Samozřejmě lidem, kteří o sobě dávají vědět moc děkuju a jsem jim za to vděčná, protože díky nim mám stále chuť psát:)

Doufám, že tahle kapitola bude v pořádku, psala jsem to v takovém divném rozpoložení. Ale bavilo mě to, stejně jako celá tahle povídka. Mám jí ráda:)






Seděli jsme naproti sobě a mlčky si užívali blízkost toho druhého. Drželi jsme se za ruce a hráli si s prsty, občas jsme se o sebe otírali nosem. Rád jsem se díval na ten jeho překrásný úsměv, který byl najednou úplně jiný, mnohem procítěnější a také šťastnější. Líbil se mi způsob, jakým se na mě díval, jeho oči byly laskavé a odráželo se v nich nepopsatelně mnoho pocitů.

Každou chvíli jsem si vzpomněl na nějakou přeslazenou povídku a musel jsem se škodolibě pousmát, poznal jsem, že ti autoři vůbec nevědí, o čem píšou, protože realita je neuvěřiteně moc odlišná. Kdyby jen tušili, jaké bláboly strkají do těch svých romantických braků.

V břiše mi nelétal žádný hmyz, kolena jsem neměl z rosolu a v hlavě mi nebušilo. Naopak jsem se cítil skvěle, bylo úžasné cítit teplo Gerardova těla a vědět, že tu jsme jeden pro druhého. K tomu, abych vědomě zaznamenával tu auru lásky kolem nás, jsem nepotřeboval žádné stupidní příznaky fiktivní zamilovanosti.

Vpíjel jsem se mu do očí, nebylo těžké odhadnout, na co myslí. Chytil mě jednou rukou kolem pasu a začal mě jemně hladit, trochu jsem se rozechvěl a úsměv se vtiskl ještě pevněji do mé tváře. Přisunul jsem se blíž k němu a otřel jsem se mu rty o čelist, on krátce škrtl nosem o můj spánek, než mě na něj zlehka políbil. Mohl jsem tam cítit jeho horký dech, srdce mu bušilo rychle a to jen pro mě.

Kolem nás bylo podivné přítmí dodávající tomu všemu tajemnější atmosféru. Napadlo mě, že bychom mohli jít třeba zpátky do obýváku a ne sedět na zemi v chodbě, avšak tu myšlenku jsem rychle zapudil, bál jsem se, že by tam stále seděli kluci.

Co jim vůbec řekneme? Je nemožné, aby si toho nevšimli a ani nechci o ničem lhát - neumím to. Pokud by s naším vztahem nesouhlasili, mohli bychom se dost rozhádat a to by pro kapelu nebylo v žádném případě dobré. Vždyť spolu trávíme všechen čas, spíme v jedné místnosti a jíme u stejného stolu. Nevydržel bych ten jejich pohled plný zklamání.

"Jak myslíš, že to vezmou?" Optal jsem se šeptem, abych nenarušil atmosféru. Trochu jsem se odtáhl a pevněji jsem stiskl jeho dlaň.

Ihned pochopil, co myslím, i když jsem se nevyjádřil přesně. "Dobře." Pousmál se, nebyl jsem si jist, jestli si to opravdu myslí a nebo mě chce jen uklidnit, abych si kvůli tomu nedělal starosti. Zprudka se nadechl a trochu se zasmál, než mi věnoval jeden mírně pobavený pohled. "Myslím, že Mikey to už dávno tuší, Bob je flegmouš a Ray zase mimo."

Musel jsem se zasmát Gerardově upřímnosti, měl pravdu. V kombinaci s jejich povahami by to nemusel být zas takový problém. Horší by to bylo spíš s ostatními členy našeho štábu, avšak ty nemusíme vídat denně a navíc jim to může být naprosto ukradené. My jsme zdrojem jejich příjmů, tak co.

"Ale nesmíme to říct všem najednou." Pokračoval. "Hezky po jednom a co nejdřív, ať to máme z krku."

Přikývl jsem a nesměle jsem se k němu natáhl, abych se dočkal polibku. Věnoval mi jeden krátký a zamyšlený, pak se opět odtáhl a povzdechl si. Vypadal, jakoby byl myšlenkami úplně mimo, raději jsem byl zticha a nechal jsem ho přemýšlet, protože jsem věděl, že nesnaší, když ho někdo vytrhne z představ. Zvedl jsem k sobě jeho ruku a prohlížel jsem si ty štíhlé, obratné prsty, okousané nehty a mírně odřené klouby od toho, jak často do něčeho fláknul. Začal jsem mu dlaň různě ohybat a hrát si s ní, fascinovalo mě, jak je lidské zápěstí ohebné.

"Co děláš?" zeptal se najednou a pozvedl obočí.

"Hraju si."

Krátce se uchechtl mé dětinskosti. Chtěl něco říct, najednou ale zpozorněl a jeho úsměv prudce povadl. "Vypadá to, že někdo jde do koupelny."

Namáhavě jsme vstali a automaticky od sebe odstoupili zrovna ve chvíli, kdy se před námi objevil Mikey. Když nás viděl, zkoumavě nakřičil nos, jakoby se nás snažil obvinit z nějakých špatností - samozřejmě neprávem - a věnoval nám překvapený výraz. "Co vy tady?" optal se, nepřestával svým pronikavým pohledem těkat z jednoho na druhého. Poznal jsem na něm, že nemá zrovna nejlepší náladu, byl jiný než obvykle. Tvářil se mnohem víc napruzeněji a dokonce to vypadalo, jakoby byl jednou za čas zase při úplném vědmí. Abych řekl pravdu - děsilo mě to.

"Uh… nic." Pokusil jsem se o křečovitý úsměv, nechápal jsem, co mu přelétlo přes nos. "Povídáme si."

Gerard se na mě podíval, než krátce přikývl. "A co ty?" Naprázdno polkl, také tušil, že vše není tak, jak má být.

"Hmm… jen tak tu chodím."

Všichni jsme okázale kývali hlavou a falešně jsme se usmívali jeden na druhého jako paka. Viděl jsem, že každý chce něco říct, ale nikdo se nemá k tomu, aby začal. Nervózně jsem přešlápl a netušil jsem, co dělat.

"Možná bych ti mohl něco říct." Začal odvážně Gee a sebejistě se usmál. Jeho bratrovi se zřejmě ulevilo, že nemusí mluvit a došel až k nám. V kapse něco žmoulal a druhou rukou si odhrnoval perfektně upravené vlasy z očí, kterými těkal sem tam. Jeho obočí bylo mírně svraštělé a nechtělo změnit svůj tvar. Ve tváři už neměl ten výraz typu "mouchy snězte si mě", který značil, že je většinu času pořádně mimo kvůli svým osobním problémům.

"To bys mohl." Přikývl, tvářil se všelijak, jen ne mile. Vlastně jsem se celé té situace trochu obával.
"Ty víš, že… že se mi už delší dobu líbí Frank. Všiml sis toho." Gerard si zastrčil rozcuchaný pramínek za ucho a trochu přimhouřil oči, byl to jakýsi malý náznak nervozity a napětí. Opřel se o stěnu, jakoby chtěl působit děsně uvolněně, i když to se mu zrovna moc nedařilo. Vydechl a mimoděk se hryzl do rtu, přemýšlel, jak větu co nejlépe formulovat.

Mikey přikývl a významně pozvedl obočí.

"No… chtěl jsem, abys byl první, kdo to bude vědět, protože ti nejvíc věřím. Chodíme spolu."
Michael trochu hvízdl a nezdálo se, že by ho to nějak zaskočilo. Tvářil se však pořád stejně, ani se neusmál, nic. Podíval se na mě, na okamžik mi připadalo, jakoby mě trochu probodl pohledem, i když to byla nejspíš opravdu jen doměnka. Sjel mě pohledem od shora až dolů, jakobychom se snad nikdy v životě neviděli a pak se zase obrátil ke svému staršímu sourozenci, který na tom byl v tu chvíli zřejmě docela špatně, ačkoliv by se mohlo zdát, že vyslovením té věty se mu ulevilo.

"Jo, tušil jsem to." Přikývl a poprvé za celou dobu se na jeho tváři objevil náznak jakési příjemnější emoce. "Naposledy ses takhle potrhle choval na střední. Znám tě dost dobře na to, abych odhadl, co za těma újebama stojí." Nefalšovaně se zasmál Gerardově blbosti a zakroutil hlavou, konečně se mu trochu zlepšila nálada.

"A tys chtěl říct co?" Zeptal se ho na oplátku Gee, já se do toho raději nepletl, protože jsem vůbec nevěděl, co kdy říct. Připadalo mi, jakoby to bylo jen mezi nimi, i když to samozřejmě byla úplná blbost.

Mikey zase celý strnul a jeho tvář se stala opravdu ledově kamennou. Na okamžik zavládlo poněkud nepříemné ticho.

"Já přišel kvůli tomuhle." Prudce vytáhl svou ruku z kapsy a dal jí před sebe. V dlani držel malou krabičku, kterou jsem kdysi se strachem schoval. Držel krabičku, na které bylo velkým hůlkovým písmem napsáno Xanax.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 emo girl emo girl | Web | 6. prosince 2009 v 22:00 | Reagovat

Ahojky super blog je užasny nadherny povedl se ti muzeme spratelit pokud budes chtit?!ahojky páá mej se

:-D

2 TeRRy* TeRRy* | Web | 6. prosince 2009 v 22:04 | Reagovat

Ahojky,
mám blog který má teprve 14 dny a mě by na něj zajmal tvůj názor!!Prosím ohodnoť blog!!mockrát děkuji

3 Aylen Aylen | 6. prosince 2009 v 22:06 | Reagovat

Super povídka.těšim se na pokračování.

4 Laivine Laivine | 7. prosince 2009 v 0:10 | Reagovat

Ahojííí super blogík ja mam jen kratce ale nechces spratelit je to tu muck muck muck supeer!

Pardón, když ono je to vtipné. :D
Pěkné je to. Napínavé!!! A Mikey byl tak neuvěřitelně uvěřitelný. A Geegolo taky. A Frank taky. Celé je to neuvěřitelně uvěřitelné. Těším se na pokráčko.

5 JajPi JajPi | Web | 7. prosince 2009 v 9:36 | Reagovat

pááni, tak tuhle povídku už jsem dlouho nečetela :) krása, jen nemáš špatně očíslované kapitoly? mám pocit, že jsem před pěti minutama četla 18 a najednou zase 17 :D

6 Petra Petra | 7. prosince 2009 v 10:41 | Reagovat

máme ICT a ten debil tu furt slídí  takže si to budu muset přečíst až na intru ale tam nejdou psát komentáře :( takže předběžně píšu jak hrozně se ti tahle povídka povedla a jak hrozně se mi to líbí a tak dále...
jedna z nejpovedenějších povídek ever!
určitě ten komentář eště někdy dopíšu když to pude..
nemlžu se dočkat až si to přečtu!

7 iWusZka iWusZka | Web | 7. prosince 2009 v 10:42 | Reagovat

Ou... Jsem na tom závislá. Sedím ve škole, měla bych psát všemi deseti a místo toho čtu tvoji povídku xD
Mikey :D Úplně vidím ten jeho pohled xD Ha..
Píšeš skvěle. Prostě úžasně. Dokážeš způsobit mě závislou! :D

8 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 7. prosince 2009 v 16:10 | Reagovat

Myslím, že Mikey to už dávno tuší, Bob je flegmouš a Ray zase mimo. - Tohle mě naprosto položilo. LOL xDDD A jak byl Gee nervózní. To je ňuňaté xD celou dobu se tu chechtám a ten Xanax... hu. No vidíš na to bychom zapomněli. Bojím... doufám že nakonec to svedeš na Raye a bude jasné proč je furt tak mimo xD

9 Hedr Hedr | Web | 7. prosince 2009 v 16:20 | Reagovat

sou jako dva obímající se plyšáci:-D--- ae ten konec? z toho bude teda pruser

10 Tea Tea | Web | 7. prosince 2009 v 18:12 | Reagovat

To jsem zvědavá, jak se vykecá, chacha :D hezky napsané :)

11 Pansy.xo. Pansy.xo. | 7. prosince 2009 v 18:16 | Reagovat

za sebe tu klidně nechám 10 komentářů jak je tahle povídka skvělá! :D

12 iWusZka iWusZka | Web | 7. prosince 2009 v 18:22 | Reagovat

[11]: Souhlasím!! :D

13 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 7. prosince 2009 v 21:23 | Reagovat

booze to je kraasne..som rada ze konecne pokracko celkom som sa bala ze aj zabudnem na minulu cast....a viem ze som desne blba...ale co je to xanax?? xD??

14 Jannica Jannica | Web | 7. prosince 2009 v 21:45 | Reagovat

JajPi: Díky, už jsem to opravila:)

KiKuShQa: V jednom díle to bylo trochu vysvětlený, ale to nejspíš stejně všichni zapomněli :D Je to lék, který je k dostání jen na předpis, působí proti opravdu silným depresím až pocitem úzkosti. Gerard v jednom rozhovoru řekl, že v Revenge byl závislý i na něm.

A jinak všem moc děkuju za ty úžasný komentáře, opravdu mě potěšily:) Kdybych nebyla tak utahaná, hned napíšu dalších pár dílů :D

15 scary scary | Web | 15. prosince 2009 v 21:49 | Reagovat

Takže to bere ten xanax Gerard ? fíha ...

16 fallen angel fallen angel | Web | 14. února 2010 v 20:35 | Reagovat

he. Ke konci jsem měla docela slušnej výtlem ale u posledního odstavce mi sklaplo. A sakra.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama