When the dream comes true 13

10. prosince 2009 v 10:24 | Jannica |  When the dream comes true

Mám chuť z toho udělat jednu velkou prasárnu, ale to bych to asi zkazila. :D

Jinak děkuju za reakce k Laivine, je to velmi působivé! Vypadá to, že to možná i dopíše a pak to tu teda zveřejním;) Mám od ní už asi osm dílů, ale nechci to sem dávat dřív, než budu mít jistotu, že to dopíše až do konce. Pak bych se s tím mořila já a určitě bych to zkazila, protože si nedovedu představit, jak to chce zakončit. A nechci tu mít nic nedodělánýho.

Hm, to mi připomíná, že jsem zaseklá v Can´t see the rainbow. Mohla bych to zase odblokovat a dokončit, už se to táhne moc dlouho.





Nemohl jsem se dočkat. Byl jsem tak hrozně natěšený na Gerarda, že jsem si ani pořádně neužil tu procházku po okolí, kterou jsem si naplánoval na celý den. Nedokázal jsem se soustředit na čerstvý vzduch, který kupodivu kolem hotelu byl, ani na ta přenádherná jezírka, které jsem nikdy dřív nemohl spatřit. Při každém kroku se mi vybavilo jeho jméno a srdce mi poskočilo radostí, chtěl jsem, aby čas ubíhal rychleji nebo abych se rovnou mohl ocitnout v následujícím dni.

Když to konečně přišlo, měl jsem pocit, jakobych měl času naopak až příliš málo. Přestože jsem vstával velice brzy, má horká uklidňující koupel a zkrášlování před zrcedlem zabraly téměř celé dopoledne.

Šofér na mě musel chvíli počkat, neboť jsem si nebyl jistý, jestli si mám vzít modré nebo černé džíny. Nakonec jsem se rozhodl pro modrou, protože černé nosí Gerard a já nechtěl vypadat, jakobych se po něm opičil.

Cesta k němu do vily byla skvělá, jelikož jsem si stále nemohl zvyknout na to auto. Když jsem vystupoval, těšil jsem se na jízdu zpátky, jelikož jsem chtěl přijít na další vymoženosti novodobé karoserie.

Krátce jsem zazvonil na domovní zvonek a rozhlédl jsem se po zahradě. Připadalo mi to jako sen, vždyť jsem šel po vysněné cestičce do vysněného domu za vysněným Gerardem. Brzy mi otevřela hospodyně, kterou jsem do svého snu zatím nezakomponoval a já vešel dovnitř.

"Ahoj, Franku." Pozdravila mě a mile se usmála. Pomyslel jsem se, že bude Gerardovi zřejmě něčím jako mámou, byla takový ten rodičovský typ, který se o vás rád stará a už nezáleží na tom, jestli je vám deset nebo třeba třicet. "Gerard mi řekl, ať tě pošlu za ním do ložnice, zřejmě tě očekává."

Přikývl jsem a slušně poděkoval, než jsem se vydal nahoru po schodech ze světlého dřeva.

Chvíli jsem se musel rozmýšlet, které ze dveří jsou onen správný pokoj, nakonec jsem se přece jen rozhodl správně. Pousmál jsem se a vstoupil jsem dovnitř.

Stál u okna a hleděl ven, vypadal, jakoby ani můj příchod do místosti nezaregistroval.

Přišel jsem tedy až k němu a položil jsem mu ruku na rameno. "Ahoj."

Zvedl dlaň, jakoby mi chtěl naznačit, ať jsem zticha. Trochu jsem se zamračil, nechápal jsem, jak si mám to prudké gesto vyložit.

"Promiň, Frankie." Konečně se ke mně otočil a mile se usmál. "Jen jsem byl zabraný do přemýšlení."

"Nechtěl jsem tě vyrušit."

"V pořádku. Čekal jsem tě." Krátce mě pohladil po tváři, než mi vtiskl malý polibek na rty. Obmotal jsem kolem něj ruce a zvedl jsem hlavu, abych mu dal najevo, že mi tahle nevinná pusa nestačí. Zasmál se a konečně mě začal líbat trochu vášnivěji, zamručel jsem v naprosté blaženosti a nemohl jsem se nabažit jeho rtů.

Trochu jsem sebou cukl, když sjel dlaněmi na můj zadek a lehce mě zmáčkl. Přitiskl si mě rozkrokem na sebe a otřel se o mě, zatímco odlepil své rty a se šeptavým smíchem se ústy dotkl mého ucha. "Co jsi pořád tak vyděšený?"

Pokrčil jsem rameny a trochu jsem znervózněl, nevěděl jsem, co mám odpovědět. Možná bych na něco přišel, kdyby ty ruce dal jinam a tak úchylně mě nehladil.

Ošil jsem se, abych dal najevo, že mi to není zrovna nejpříjemnější. Gerard se ode mě konečně odlepil a šel zpátky k oknu, zřejmě si mé zoufalé gesto špatně vyložil. Koukal ven a vypadal zamyšleně. Nejprve mě napadlo, že má asi v hlavě námět na nějakou novou knihu, avšak při tom by si možná tak neolizoval spodní ret.

"Tak co budeme dneska dělat?" Zeptal se najednou a otočil se ke mně. S úsměvem pozvedl jedno obočí.

"Nevím." Přpadal jsem si jako největší idiot, když jsem ani nedokázal vymyslet kam půjdeme. Zamyslel jsem se a jednou za čas jsem zkusil být alespoň trochu kreativní. "Třeba… nechtěl bys mě provést po své zahradě? Hrozně se mi líbí."

"Po zahradě?" Trochu pootevřel pusu a tvářil se docela nechápavě. "Co je na ní zajímavýho?"

"Fascinuje mě, jak je velká a hezká. Chtěl bych jí vidět zblízka."

"No jo, no." Povzdechl si. "Tak půjdeme."

"Ale jestli se ti nechce…"

"V pořádku. Rád tam s tebou půjdu." Zase se mu na tvář vrátil ten typický škleb. Sebral z opěrátka židle svou mikinu a rychle si jí navlékl, než mě pobídl, abych šel.

Venku bylo příjemné počasí, vzduch byl trochu chladnější, avšak v tričku mi bylo akorát. Sluníčko se většinu času schovávalo za skvostně bílými mraky a ptáci radostně zpívali. Jeho zahrada byla jako nádherný honosný park, všude byly ty nejdražší rostliny a stromy, připadal jsem si trochu jako v botanické zahradě.

Šli jsme po bílé cestě posypané malými kamínky, Gerard jemně zavadil svou dlaní o mou než vzal do ruky mé prsty. Začal mi je trochu mnout a pohrávat si s nimi, přestože to byl jen malý fyzický kontakt, i tak se mi zrychlil tep a už jsem se tolik nedokázal soustředit na všechny přírodní krásy.

"Někde by tu měl být Fredie." Poznamenal a rozhlédl se, jakoby ho hledal.

"Zahradník?"

"Něco takového."

Přikývl jsem a raději jsem to dál nerozebíral, nechtěl jsem se dozvědět, s čím vším kromě zahrady Gerardovi pomáhá.

Začal si broukat nějakou melodii a nastavoval svou tvář slunečním paprskům, zatímco mě vedl dál. Jeho dům se už zdál být hrozně malý a já si pomyslel, že kdyby tu nebyl, ztratil bych se. Podíval jsem se do prava a do oka mi padl jeden moc hezký dřevěný altánek.

"Půjdeme tam?" Optal jsem se, Gee otevřel oči, aby se mohl podívat na místo, kam směřoval můj prst.

"Jak chceš." Přikývl, zabočili jsme na jinou cestu. "Líbí se ti v tom hotelu?" Optal se najednou a zkoumavě se na mě zadíval.

"Moc. Nikdy jsem nebyl ubytovaný v něčem tak pěkném." Zasmál jsem se.

"A co ve tvém domě? Tam se ti nelíbí?"

Trochu jsem se zamračil, když jsem si vzpomněl na svůj domov, ale nechtěl jsem moc vzpomínat, aby mi to nezkazilo den. "Ale jo, líbí." Přikývl jsem. "Mám tam třeba jednu místnost, ve které je jedna velká knihovna. A tam jsou všechny tvoje knížky."

Pobaveně se pousmál, vypadal trochu potěšeně. "Opravdu?"

"Ano, žádná mi nechybí. Chtěl jsem si je seřadit podle oblíbenosti, ale to nešlo, tak je mám podle abecedy."

Nevěřícně zavrtěl hlavou, zřejmě si o mě myslel své, avšak pořád se usmíval a to bylo hlavní. "Když mi bylo tolik, co tobě, nějak podobně jsem zbožňoval Green Day."

Chtěl jsem pochválit jeho hudební vkus, najednou mě ale zarazil jeho pohled. Měl ho upřený rovně před sebe a docela se mračil. "To snad není možný." Přivřel oči. "Pojď."

Dotáhl mě až k tomu altánku a já spatřil mladého hnědovlasého kluka, který seděl, koukal okolo a kouřil. Když nás spatřil, tu cigaretu típl a rychle vyskočil na nohy.

"Doufal jsem, že tě tu neuvidím." Gerard promluvil chladným hlasem, ještě nikdy jsem ho tak mluvit neslyšel. Nahánělo mi to trochu hrůzu.

"Já… dal jsem si jen krátkou pauzu."

"Je to už poněkolikátý. Nechce se mi tě tu platit, když se stejně pořád jenom flákáš."

"Moc se omlouvám." Ten kluk vypadal trochu vystrašeně, zřejmě nechtěl přijít o práci. "Nemohl… nemohl bych si to odčinit jako minule?"

Gee se trochu zamyslel a lehce naklonil hlavu. Přejel ho pohledem. "Nechám si to projít hlavou, ale jestli ti tu šanci dám, tak naposledy. A teď vypadni a ukaž mi, že taky za něco stojíš. A seber si to cigáro."

Udělal to, co se po něm chtělo a rychle odešel, zmizel někde mezi stromy. My si vedle sebe sedli na lavičku, která byla podél zdí altánku. Přitáhl si mě k sobě a zahleděl se mi do tváře.

"Tak to byl Fredie." Povzdechl si. "Omlouvám se, ani jsem vás nepředstavil."

"To je v pořádku." Usmál jsem se na něj, upřímně mi bylo docela jedno, jestli toho zahradníka budu znát nebo ne.

"Už mě vážně štve. Pořád chce jen zvyšovat výplatu, protože si myslí, že ho mám radši než svý ostatní zaměstnance." Odfrkl si. "Taková blbost."

Zahleděl jsem se mu do očí, tvářil se pořád dost naštvaně. Vzpomněl jsem si na Berta a na to, jak mu sahal na zadek. "A máš někoho ze svých zaměstnanců radši než ostatní?"

"Asi Ruth…" zamyslel se. "Protože ze mě nemá takový respekt a nebojí se mi třeba vynadat že dělám bordel a tak. Je taková rázná a to se mi na lidech líbí." Pousmál se. "A jinak…" Ještě víc upevnil stisk ruky, kterou měl obmotanou kolem mého pasu. "Ty bohužel můj zaměstatnec nejsi." Začal se jemně smát a koukal mi do očí. Já byl naprosto zkamenělý a opět jsem nevěděl, co říct. Opravdu mě má nejradši z těch všech lidí, kteří denodenně prochází jeho domem?

"Ale to je dobře," pokračoval. "Nechtěl bych, abys tu pracoval."

"Proč?"

"Snažím se vyhnout poměru se svými podřízenými."

Tentokrát jsem nemusel přemýšlet, co na to odpovědět, protože mou pusu zacpal svým jazykem. Rozlilo se ve mně příjemné teplo způsobené jak jeho tělem, tak těmi slovy. Své prsty přesunul níž a začal mi přejíždět těsně pod okrajem kalhot. Jemně mě škrábal a já se rozechvěl, okamžitě jsem se k němu ještě víc přitiskl a ze všech sil jsem ho objal, když mi přejel mráz po zádech.

Přelej dlaní dopředu a krátce mě pohladil po briše, než začal obratně rozepínat můj pásek.

"J-já…" vykoktal jsem a pokusil jsem se jeho činům zabránit. "Teď a tady zrovna nechci… to…"

Odlepil své rty od mého krku, kam se stihl přesunout, anižbych si toho všiml, a podíval se mi zpříma do očí, usmíval se. "Neboj se, nic nebude." Chytil mě za bradu a zvedl si k sobě můj obličej, prohlížel si mě. "Jen ti chci udělat dobře, Frankie." Můj pásek byl pryč a on si snažil jednou rukou poradit s knoflíkem.

"Jestli ale nechceš, klidně to odmítni."

Pomyslel jsem si, že snad nemůže existovat člověk, který by tuhle nabídku nepřijal a začal jsem se přiblble culit, když jsem dál sledoval jeho počínání. Sám jsem mu pomohl mi svléknout dolní část oblečení.

Začalo mi být trochu chladněji, přecejen vzduch nebyl zas tak hřejivý jako mé jeansy. Gerard si klekl na zem a roztáhl mi nohy, krátce se na mě podíval než mě vzal do úst.

Tělem se mi rozlil mrazivě vzrušující pocit, prohnul jsem se v zádech a rukama jsem se chytil vzadu okraje altánku, koukal jsem kamsi nahoru na oblohu. Jemně jsem přirazil do jeho úst, avšak to se mu zřejmě nelíbilo, protože mě chytil za boky a přišpěndlil mi je zpátky k lavičce, takže jsem byl odkázaný jen na jeho vlhký jazyk.

Nikdy jsem nezažil nic podobného, bylo to úplně poprvé v životě, kdy mě někdo kouřil a tak jsem se o to víc divil, kolik odlišných pocitů přichází. Zdálo se mi to snad dokonce i lepší, než normální sex, Gerard pomalu nacházel všechna místa, která mě donutila nahlas sténat. Bál jsem se, že nás uslyší - nebo nedej bože uvidí - Fredie a tak jsem se pokusil trochu utlumit, nicméně to bylo vážně nemožné.

Křečovitě jsem zavřel oči a kroutil jsem se, Gee mě naschvál docela napínal a nechtěl přidat na rychlosti, i když mu muselo být více než jasné, že se to nedá vydržet. Zatnul jsem nechty do dřeva a začal jsem zhluboka a přerývaně dýchat, převracel jsem hlavu ze strany na stranu a pod vlasy mě lechtaly malé kapičky potu, které se snažily stéct po mém svraštělém čele.

Z mé tepající erekce se rozlévalo příjemné teplo do celého těla a zanechávalo po sobě elektrizující pocit. Celé nohy jsem měl v křeči, musel jsem se zuby nehty ovládat, abych do Gerarda třeba omylem nekopnul.

Napnul jsem se, když jsem cítil, že za pár vteřin to přijde. Prohnul jsem se v zádech, zatímco jsem se nechal pohltit tou nejslastnější chvilkou. Gee pustil mé boky nechal mě si párkrát přirazit, své paže mezitím obmotal kolem mého pasu a pevně mě sevřel.

Všechno po chvíli odeznělo a já pomalu otevřel oči, nemohl jsem uvěřit tomu, co se stalo. Bylo to tak zatraceně dokonalé, až mi bylo líto, že to už skončilo. Podíval jsem se na něj, koukal na mě ze spoda oříškovýma očima a papírovým kapesníkem si trochu čistil koutek rtů, i když na něm vůbec nebylo poznat, co právě teď udělal. Usmál se, když si všiml, jak si ho prohlížím a věnoval mi jeden tázavý pohled.

"Nádherný…" pochválil jsem ho, protože jsem na něm poznal, že si to přeje slyšet. Ještě chvíli na mě hleděl, než mi nandal kalhoty a konečně se napřímil. Sedl si vedle mě a chytil mě za bradu, než mi věnoval krátký, něžný polibek. Bylo zvláštní ochutnávat sám sebe, ještě k tomu, když jsem ani neměl tu čest ochutnat někoho jiného.

"Gee, já-"

Přiložil mi prst na ústa, anižby věděl, co mu chci říct. "Nic mi nedlužíš." Promluvil potichým, zastřeným hlasem a vytáhl z kapsy další papírový kapesník, začal se znova čistit, asi mu to bylo poněkud nepříjemné. Po chvíli mi vpletl dlaň do vlasů a mou hlavu si přitiskl na rameno, než mě krátce políbil do vlasů.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 10. prosince 2009 v 11:45 | Reagovat

Ty voe... to bylo dokonalé! xD se tady culím jak Frankie :-))) ale je to zajímavý jak se Gerard najednou chová nesobecky. I když furt si myslím, že poměr se svými zaměstnanci prostě má. A jo a jo. No rozhodně skvěle popsaná úchylárna... co jsi to povídala? Že z toho nechceš dělat jednu velkou prasárnu? Ale sem se to fakt hodí :-D krásnej díl.

2 Danduliii Danduliii | Web | 10. prosince 2009 v 13:27 | Reagovat

krásný :)

3 iWusZka iWusZka | Web | 10. prosince 2009 v 15:50 | Reagovat

Co mu chtěl sakra říct, ááá! :D To je super. Líbí se mi Gerardova zatraceně nechutná, egoistická povaha. Ať je v tom jejich vztahu co chce, láska z Gerardovy strany to myslím není.
A tak se mi to líbí.
Tu sexuální scénu netřeba komentovat xD Nebo bych to rozvedla až kdoví kam, a to nechci! :D
Háá :D Víš, za co jsem neuvěřitelně ráda? Že jsem tady našla hrubku! :D Aspoň myslím :D Protože jsem četla 'nechty' xD Nepíše se náhodou nehty? :D
Miluju nacházení chyb xD To mě vždycky potěší v tom, že ten, co píše tak dokonale, je taky člověk xD
Aww, to je milé :D
Jsem zlá :D

4 Petra Petra | 10. prosince 2009 v 16:02 | Reagovat

Ano! To je slovo chlapa...Taky nesnášim nedopsaný pvídky...uplně mě to deprimuje xD

A k tý povíce....Tady snad nejde psát žádná kritika :) prostě kvalita xDD i když je mi taky divný že je najednou Gepard tak milej...somroň jeden
omg co to zas melu..

5 Laivine Laivine | 10. prosince 2009 v 16:11 | Reagovat

Tak já nejsem jako iWusZka, mě nepříjde, že jsi taky člověk, ale že si to po sobě nečtěš a to bys měla. Protože pak si o tobě (teda kromě iWusZky) budou lidi myslet, že neumíš česky. :D
A hlavně ať se Gee do Franka nezamiluje! Chtělo by to od něj něco pořádně hnusného.
Třeba aby Frankie viděl, jak si Fredie odčiňuje svoje lajdáctví. :D

6 Pansy.xo Pansy.xo | 10. prosince 2009 v 16:15 | Reagovat

Tuším jak si to Fredie odčinil :D:D:D...A nádhera..:)

7 Hedr Hedr | Web | 10. prosince 2009 v 16:28 | Reagovat

dokonalý:-) :-) i když moc neverim ze gee se vyhíbá styku se zamestnanci:D

8 Aylen Aylen | 10. prosince 2009 v 19:11 | Reagovat

Nádherný...těšim se na pokračování.

9 ... ... | 10. prosince 2009 v 22:00 | Reagovat

peknučké :)

10 Darek Darek | Web | 11. prosince 2009 v 16:33 | Reagovat

Mě by spíš zajímalo, co mu chtěl Fee původně říct...

11 Senii Senii | Web | 15. prosince 2009 v 16:48 | Reagovat

klidně z toho udělej prasárnu ;)a zrovna jsem poslouchala "Church on Sunday", když jsem četla, že zbožňoval Green Day ;D

12 fallen angel fallen angel | Web | 14. února 2010 v 21:00 | Reagovat

ha. A stejně si myslím že šuká se zaměstancema :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama