When the dream comes true 14

18. prosince 2009 v 15:00 | Jannica |  When the dream comes true

Psala jsem to na rychlo, tak se omlouvám za ten rozpačitý začátek téhle kapitoly. V tom konci jsem se ale docela vyžila, to se mi líbilo:)

Teď jedu pryč, tak proto jsem musela napsat tenhle díl. Jinak bych vás nechala čekat až do neděle a to by se vám zřejmě nelíbilo. Doufám teda, že mi napíšete co nejvíce komentářů, abyste mě povzbudili k dalšímu pokračování. U What do they know jste se zrovna moc nepřekonali :D









Chvíli jsme tam spolu ještě seděli a užívali si ten nádherný jarní den. Bylo mi s ním opravdu hezky, stále jsem cítil všechny ty endorfiny, které se mi vyplavily do mozku a přivozovaly mi tak velice příjemný pocit. Občas jsme byli úplně zticha a jen si užívali blízkost toho druhého, občas jsme si potichu povídali. Tak jako tak to patřilo k nejnádhernějším okamžikům mého života.

Po chvíli začal být Gerard trochu nervózní. Vždycky se tak rychle otočil a pak se na mě nejistě usmál,nejspíš abych si myslel, že je vše v pořádku.

"Co se stalo?" Optal jsem se, lehce jsem pozvedl obočí, než jsem se k němu opět přitiskl, protože se mi nechtělo opouštět jeho měkkou náruč.

"Nic." Zavrtěl hlavou a mírně se ode mě odtáhl, to se mi zrovna moc nelíbilo. "Jen bychom už asi měli jít."

"Proč?"

Neodpověděl, jen se na mě opět tak zvláštně usmál a začal vstávat z lavičky. Podal mi ruku a vytáhl mě na nohy, než se rozešel směrem ke své vile, vláčejíc mou maličkost za sebou.

Rozhlížel se po zahradě, jakoby někoho hledal. Pak se zastavil a ukázal kamsi nahorů. "Já věděl, že už se přestane flákat."

Podíval jsem se tím směrem a spatřil jsem Fredieho, jak stojí na žebříčku a hrabe se v nějaké koruně košatého stromu. Moc mu to nešlo, tvářil se všelijak, jen ne nadšeně. Když k nám otočil hlavu a spatřil nás, ještě víc se zamračil a zabořil mezi listí celou hlavu. Připadalo mi to trochu vtipné, musel jsem se rozpustile uchechtnout jeho počínání.

Pokračovali jsme v cestě, míjeli jsme všemožné rostlinstvo a já nechápal, podle čeho si Gerard pamatuje cestu. Brzy jsme došli k zadnímu vchodu jeho obrovského domu, ani jsem netušil, že tam nějaký má.

"Proč jdeme tudy?" Nechápal jsem.

"Nechci se potkat s Ruth. Vím, že by mi vynadala."

Pozvedl jsem obočí a on se krátce zasmál.

"Já se jí nebojím," ohradil se. "Jen nechci ztrácet čas. Tak pojď už."

Podržel mi dveře a já vstoupil do chodbičky, ve které jsem ještě nikdy nebyl. Vedly z ní dvoje dveře, později jsem zjistil, že jedny jsou do takové malé koupelny - čistě pro zahradnické účely, a druhé vedou do haly.

Vylezli jsme po schodech nahorů, chtěl jsem zabočit do ložnice, ale Gerard vstoupil do jiných dveří. Opatrně jsem nakoukl do místnosti, kam potichu vplul, a spatřil jsem Berta hrbícího se u počítače.

"Ahoj…" Gee rozjařeně pozdravil a přišel k němu, mě pokynul, abych také vešel a zavřel za sebou dveře.

"Nazdar…" Zamručel dlouhovlasý muž a rozehranou hru solitaire stáhnul do lišty, na jejím místě se objevilo okno s obsáhlým textem.

"Přišla už od grafika ta nová obálka?"

"Jo." Přikývl a začal něco složitě mačkat, než se přes celou obrazovku objevil obrázek, zřejmě titulka k Gerardově nové knize. Nechápal jsem, jak všechny ty procesy mohl udělat tak rychle, nikdy jsem počítačům moc nerozumněl a tak mi dělalo potíže najít třeba jen to správné okno. Znal jsem své oblíbené internetové stránky a nic víc jsem nepotřeboval. Snad jen ukládat Gerardovy fotografie do těch správných složek.

"No, nevyrobil to zas tak zle. I když jsem si to představoval trochu jinak."

"Mě se to nelíbí," zahučel Bert. "Je to moc tuctový. A kýčovitý."

"Franku, pojď sem." Gee se na mě otočil a sladce se usmál, já k němu okamžitě přispěchal.

"Nazdar…" ozvalo se od počítačové židle, když člověk válící se na ní zpozoroval mou přítomnost.

"Hele, to je obálka k mé nové knížce, co jsem nedávno začal psát." Ukázal na monitor a já si to pořádně prohlédl. "Sám jsem to navrhl."

Byl tam jako obvykle kluk, tentokrát
seděl na zemi, opíral se o strom a měl zavřené oči. Za ním tekla řeka, třpytící se pod vlivem slunečních paprsků stejně tak, jako rosa pomalu usychající na stéblech trávy.

"Mě se to líbí." Usmál jsem se na něj. "Všechny obálky tvých knížek se mi líbí. Nedokázal bych navrhnout něco takového."

"Děkuju." Gerard se na mě hezky usmál a chytil mě kolem pasu. Bertovu poznámku, že by to dokázal každý debil, už úspěšně ignoroval.

Najednou se trochu zamračil a vytáhl z kapsy vibrující mobil. "Omlouvám se, to je Brian," oznámil, než telefon zvedl a vyšel z místnosti. Aby toho nebylo málo, zavřel dveře, takže jsem zůstal v místnosti sám s mužem, který se zdál být přímo korunované hovado. Nebyl mi sympatický. Nikdy.

Probodl mě pohledem, než s úšklebkem vypnul ten obrázek a vstal. Opřel se o desku stolu a tak posměšně si mě prohlížel, bylo mi to celkem nepříjemné.

"Spíte spolu?" Přímá otázka mě zaskočila a já jen trochu zmateně hekl, on se mi zasmál nepříjemným pichlavým smíchem. "Spíte spolu?" zopakoval, nahrnula se mi krev do obličeje a mohl jsem cítit, že mi určitě začínají rudnout uši.

"A-ano." Špitl jsem, nikdy jsem neuměl ani lhát ani říkat pravdu suveréně, jakoby to byla samozřejmost.

Bert se najednou začal tak smát, až se prohýbal v zádech. "On a TY?!" Zřejmě mu to připadalo opravdu legrační. "To jsem zvědavý, jak dlouho to vydrží."

Zamračil jsem se na něj. "To bude napořád."

Zavrtěl hlavou, ve tváři se mu stále odrážel velice pobavený výraz. "Jsi tak naivní!" Zase se na mě podíval, tentokrát už ne tak nepřátelsky. "Asi si na vás vsadím. Vydrží to tak… týden." Rozchechtal se. "No, možná je to dokonce dneska naposledy."

Vadilo mi to, co říkal, odmítal jsem si připustit, že jsem jenom malá kurva.

"Něco bys měl vědět," pokračoval, jakoby neviděl, že mě jeho slova ničí. "Gerardovi nezáleží na ostatních. Nikdy to tak nebylo a ani nebude. Jde mu jen o to, aby si užil on sám. Je mu už úplně fuk, co cítí ti, kteří mu jen podrží."

Vzpomněl jsem si na dnešní den a odmítal jsem uvěřit tomu, že by byl opravdu takový. "Dneska mě vykouřil," vyhrkl jsem rychle, anižbych si rozmyslel, jestli to chci opravdu prozradit. Kdyby mu záleželo jen na sobě, tak by to neudělal. Nebo ano?

Podíval jsem se na Berta. Spadla mu čelist a nevěřícně na mě zíral. "Cože?"

"Slyšel jsi dobře." Založil jsem si ruce a propaloval jsem ho pohledem, bylo hezké sledovat, jak moc je z toho překvapený.

"A ty jeho?" Výrazně znejistěl, kousl se do rtu.

"Ne." Pokrčil jsem rameny. "Říkal, že mu nic nedlužím."

"Ale…" chtěl něco namítnout, místo toho ale jen rázně zavrtěl hlavou. "Lžeš!"

"Mluvím pravdu." Oponoval jsem.

"Lžeš." Falešně se usmál, už byl zase klidný a na tvář se mu vrátil ten škleb. "On je to egoistický povrchní kretén. Nezáleží mu na nikom. On… on…" Odvrátil pohled. "Nezná žádné city… nic… prostě… všichni jsme mu lhostejní." Mluvil trochu potišším hlasem a už nebyl schopný se mi podívat do očí. "Ale i když je k ostatním tak hnusný, pořád je… nadaný a taky dost charismatický… umí… umí se chovat mile a i romanticky. On je…" Větu nedořekl, jen se obrátil a sednul si zpět k počítači.

"Jsi z něj hotovej." Odfrkl jsem si. "Jemu možná nezáleží na tobě, ale na mě ANO."

"Vypadni," zavrčel a vrátil se zpět k rozehrané hře solitaire. Poslechl jsem a s dobrým pocitem jsem opustil jeho kancelář. Natřel jsem mu to.
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aless Aless | 18. prosince 2009 v 16:25 | Reagovat

Mmm...moc se mi to líbí ×D ^_^

2 Hedr Hedr | Web | 18. prosince 2009 v 17:38 | Reagovat

jo dobre mu to nandal jen tak dal fee

3 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 18. prosince 2009 v 18:37 | Reagovat

áno...to mu teda ukázal!xD Cha.....a ako vždy proste chcem pokračovanie :)

4 iWusZka iWusZka | Web | 18. prosince 2009 v 20:23 | Reagovat

Anoo, to se mi líbí! Malý naivní Frank, posměváček Bert a Gerard, jehož ego sahá až k nebeským výšinám. To je povedená trojka.
Bravo! :D Těším se na pokračování. Opravdu jsem zvědavá, co bude dál. A to strašně moc.

5 ... ... | 18. prosince 2009 v 22:26 | Reagovat

och.. to je skvelé :D, ale s Bertom čakám problémy :D

6 Dark_Butterfly Dark_Butterfly | 19. prosince 2009 v 9:33 | Reagovat

1:0 pro Franka :D

7 Pansy.xo Pansy.xo | 19. prosince 2009 v 10:56 | Reagovat

JEN MU DEJ! :D

8 Senii Senii | Web | 21. prosince 2009 v 9:55 | Reagovat

Jóóó! Frankie do toho!!

9 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 21. prosince 2009 v 13:54 | Reagovat

On mě vykouřil! Uááááá ten Frank je takový hovado! xD no jo... bert byl zneužitej a teď žárlí na Frankieho protože mu Gerarda chce definitivně ukrást. Dobré... moc dobré... doufám že ho Gee vykouří ještě vícekrát abychom si potvrdili že není až tak sobecký.. eh.. pardon :-D

10 Petra Petra | 22. prosince 2009 v 0:36 | Reagovat

už je úterý. xDD  a poslední článek byl v pátek ...jen tak pro informaci...dobře, dobře....už mlčim

11 Kathy Kathy | 22. prosince 2009 v 4:49 | Reagovat

Kráása :)
Pokráčko!

12 Jannica Jannica | Web | 22. prosince 2009 v 7:18 | Reagovat

Petra: Já vím, já vím :D No jo, už jdu něco napsat;)

13 Jannica Jannica | Web | 22. prosince 2009 v 9:52 | Reagovat

A jen tak mimochodem: Už je tu další díl, ale blog OPĚT blbne, takže se to tu nezobrazuje (alespoň mě ne). Kdyžtak http://frerardik.blog.cz/0912/what-do-they-know-21

14 fallen angel fallen angel | Web | 14. února 2010 v 23:16 | Reagovat

cha! cha cha cha! DObře Frenkíí! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama