Leden 2010

Can´t see the rainbow 26 - The End

30. ledna 2010 v 14:32 | Jannica |  Cant see a rainbow

Zvláštní, že tuhle povídku jsem si zas tolik neoblíbila a přitom je mi teď líto, že končí. Ale hrozně mě bavil ten začátek, šlo to do háje až později a ke konci jsem se do toho zase vžila :D

Jedna oddechovka nám teda skončila a za chvíli začne druhá oddechovka - tak do 14ti dnů tady máte první díl. Je to ta s dětmi, ale teď, když jsem si to po sobě četla (Mám to už celé dopsané) se mi to přestalo líbit :D No, uvidíme:)

Takže teď už si přečtěte, jestli tohle dopadne dobře nebo špatně a byla bych ráda za nějaký komentář, alespoň takhle ke konci:)


When the dream comes true 18

27. ledna 2010 v 22:27 | Jannica |  When the dream comes true
Po obědě jsem se jen tak flákal po baráku, zatímco měl Gee to interview. Nakukoval jsem do různých pokojů a zkoušel předem odhadnout, co se za jednotlivými místy skrývá. Upoutala mě jedna místnost, úplně vzadu v domě, zastrčená, zapomenutá. Gerard mi jí nikdy neukazoval, to jsem si uvědomil hned, co jsem vešel.

Stěny byly polepené různými útržky z novin, všude bylo hrozně moc papírů a tlustých svazků jakýchsi sešitů. Na jedné zdi byly nějaké orámované certifikáty, zřejmě různá ocenění nebo něco podobného. Pousmál jsem se, když mě napadlo, že tohle je určitě Gerardova "síně slávy". Nejspíš si sem dává všechno, co je spojené s prací, nechce to mít věčně na očích a stále si tak připomínat, kdo ve skutečnosti je.


Can´t see the rainbow 25

25. ledna 2010 v 11:16 | Jannica |  Cant see a rainbow

Jelikož se vzhled webu většinou odráží od mé nálady, je tu teď tohle. Ani jsem nezamýšlela nový design, prostě to ze mě najednou vypadlo a pak jsem si řekla, že to snad není tak k zahození a že se mi to staré už docela okoukalo. Asi to není zrovna nejlepší, co tu kdy bylo, ale snad se to líbí:)

Jinak teď přináším předposlední díl téhle dlouhé a naprosto nenapínavé povídky. Co myslíte, skončí to dobře nebo se na poslední chvíli něco pokazí, když už to bylo tak dlouho bez jediné špatné události?


What do they know 24

23. ledna 2010 v 14:56 | Jannica |  What do they know

Omlouvám se, že tak pozdě, ale nějak jsem se přes ten minulý díl nemohla přenést. Nevím proč, prostě se u některých povídek jen tak zaseknu a nehnu. Teď už jsem to konečně sesmolila, tak snad to půjde líp. A ještě dodatek: Jsem nemocná a poslední dobou nemám moc dobrou náladu. Tak mě prosím příliš nenaštvěte s komentářema, je to momentálně jedna z hlavních věcí, na kterou se teď upínám:)



When the dream comes true 17

19. ledna 2010 v 13:49 | Jannica |  When the dream comes true

Tentokrát už sedmnáctý díl. Jsem nemocná, tak bych mohla psát docela často:)

Jinak díky moc za ty typy na anglický povídky, myslím, že mám teď vážně o zábavu postaráno. Nemůžu se dočkat, až si to všechno přečtu. :D

A myslím, že tohle se pomalu blíží ke konci. Kolik ještě bude kapitol, to netuším. Možná jedna, možná dvě a možná víc. Nemám to dopředu, tak uvidím, jak mi to vyjde...


Can´t see the rainbow 24

15. ledna 2010 v 9:47 | Jannica |  Cant see a rainbow

Tak. Tohle je před před poslední díl. Nezoufejte, přijde možná něco lepšího:)



Než začnete číst, chci se vás ještě zeptat, jestli nemáte nějaký dobrý typ na stránky, kde jsou anglicky Frerardy. Poslední dobou jsem si nějak oblíbila číst v angličtině, asi proto, že si chci ten jazyk zlepšit. Ale ono je to docela těžký hledat, když už na něco narazím, tak je to nějaká blbost nebo tak. Pokud teda znáte nějaký dobrý web, sem s ním:)




What do they know 23

12. ledna 2010 v 17:40 | Jannica |  What do they know
Opět jsem stál na pódiu jako tělo bez duše a přihlížel jsem okolnímu cirkusu, zdálo se mi to až směšné. Všichni si to užívali, jen já ne. Cítil jsem se vyhořelý a ty naše písničky se mi hnusily, byly tak odporné, tak skutečné a oposlouchané. Navíc jsme to všichni docela mrvili, i když to těm fanatikům zřejmě připadalo také boží. Stejně jako Gerard, samozřejmě.

Světla mě oslapovala, zvuk způsoboval, že jsem už skoro vůbec nic neslyšel. Jen rámus. Velký, nekončící rámus zařezávající se hluboko do mozku. Obmotal se kolem mých nervů a odmítal mě pustit, byl jsem neuvěřitelně svázaný. Uvnitř mě se cosi rvalo, trhalo mě to svou přítomností na kousky a nechávalo mě to na pospas všem těm hrozným živlům, které tam byly. Byl jsem téměř přesvědčen, že to není jen obyčejný koncert.


When the dream comes true 16

10. ledna 2010 v 15:28 | Jannica |  When the dream comes true

Kdyby se vám třeba zdálo, že je to divné, tak ano, je to divné. No, třeba nepoznáte, že je to tak moc divné. Nějak mi to nešlo. A taky bude brzy konec. Hehe >:)

Ony vlastně tak nějak pomalu končí všechny povídky, co tu jsou. Ale mám hromadu nových, tak se můžete těšit.

Jinak vás moc nebudu zdrožovat od čtení. Raději půjdu napsat ještě jeden díl :D


Can´t see the rainbow 23

7. ledna 2010 v 21:46 | Jannica |  Cant see a rainbow
Ještě budou tři další kapitoly a pak konec. Tahle je trochu kratší, příští bude taky kratší a pak budou konečně ty mé dvě dlouhé, vysněné, kvůli kterým celé tohle píšu :D

A brzy tu budete mít tu povídku s malejma, jak jste chtěli. Už jí mám celou dopsanou;)

Předpokládám, že komentáře k What do they know mi dopíšete třeba jako novoroční dárek, protože jich je tam 5 - a to jste už opravdu přehnali :D Máte štěstí, že mám teď horší starosti než rozčilování se nad vaší skvělou a hlavně aktivní odezvou :D Ale jinak děkuju za to, že stále ještě tyhle mé den ode dne horší věci čtete. Vážím si toho a budu se snažit psát poctivěji, až skončí tohle hnusné pololetí:)


Jednorázovky

6. ledna 2010 v 10:25 | Jannica
Takže... protože už tady mám nějak moc jednorázovek a nevyznám se v tom, rozhodla jsem se je rozdělit do tří skupin. Kdysi dávno jsem se zmiňovala, že se moje jednorázové povídky rozdělují do dvou skupin: Úchylárna a naprostá šílenost; nebo nějak tak. Musela jsem zavést i skupinu těch "normálnějších", některé by se tam totiž také kupodivu našly :D U nějakých jsem moc nevěděla, kam je zařadit. Jinak - to, že jsou tamty normální neznamená, že jsou vážný a ponurý (těch je jen pár - asi jedna :D) Některé hraničí i s těmi praštěnými. Takže "normální" u mě znamená, že Frankie není králiček Bobby a Gerard není racochejl, co si smaží slaninu na hlavě. Dále tam nejsou Ledové Královny a další bezvadné postavičky a všichni se tam chovají vcelku slušně, neřvou na sebe nesmysly a nejsou dementní. Jasný? :D






What do they know 22

5. ledna 2010 v 21:54 | Jannica |  What do they know
Gerard pro mě pomalu ale jistě přestával být takovou záhadou. Když jsem zjistil všechno o těch práškách, které byl nucen brát, najednou jako bych procitl a konečně pochopil, proč ve některých situacích jedná tak nesmyslně nebo neočekávaně. Tajemstvích bylo stále méně a já téměř najisto mohl říct, že ho opravdu znám.

Většinu času jsme trávili v koupelně, ložnice byla moc často obsazená a i když to Gerard chtěl alespoň občas dělat v posteli, zarytě jsem odmítal. Co kdyby nás někdo přistihl? Ta myšlenka mě strašila ve dne v noci, hrozně jsem se jí bál.


When the dream comes true 15

3. ledna 2010 v 22:01 | Jannica |  When the dream comes true

Takže... asi se nebudu zase omlouvat, to už je vážně trapný :D A tohle mi moc psát nešlo, tak doufám, že dál to bude lepší. Jsem poslední dobou nějaká mimo. Hodně mimo. Píšu Frerard a myslím při tom na heteráckej sex? Asi jsem úchyl. Fuj. :D

Jestli si nepamatujete, jak skončil minulý díl, tak Frank to natřel Bertovi a Gerard odešel telefonovat s Brianem...