What do they know 23

12. ledna 2010 v 17:40 | Jannica |  What do they know
Opět jsem stál na pódiu jako tělo bez duše a přihlížel jsem okolnímu cirkusu, zdálo se mi to až směšné. Všichni si to užívali, jen já ne. Cítil jsem se vyhořelý a ty naše písničky se mi hnusily, byly tak odporné, tak skutečné a oposlouchané. Navíc jsme to všichni docela mrvili, i když to těm fanatikům zřejmě připadalo také boží. Stejně jako Gerard, samozřejmě.

Světla mě oslapovala, zvuk způsoboval, že jsem už skoro vůbec nic neslyšel. Jen rámus. Velký, nekončící rámus zařezávající se hluboko do mozku. Obmotal se kolem mých nervů a odmítal mě pustit, byl jsem neuvěřitelně svázaný. Uvnitř mě se cosi rvalo, trhalo mě to svou přítomností na kousky a nechávalo mě to na pospas všem těm hrozným živlům, které tam byly. Byl jsem téměř přesvědčen, že to není jen obyčejný koncert.


Přestal jsem hrát a zmateně jsem se rozhlížel okolo. Bez mé kytary to znělo ještě hůř než předtím, přestože ten hluk nebyl o nic potišší. Ray se vykašlal na své dozvuky a hrál to místo mě, přesto bylo slyšet, že něco není v pořádku. Poodstoupil jsem vrávoravým krokem dozadu, měl jsem pocit, že brzy přepadnu a omdlím. Bylo mi špatně, hrozně špatně.

Sedl jsem si na zem a mnul si bolavou hlavu, třeštila mě jako nikdy předtím. Cítil jsem nepopsatelně silné zoufalství, které naprosto přebíjelo mé ostatní, nepodstatné pocity. Chtěl jsem být pryč, v klidu, sám.

Najednou naše hudba utichla a byl slyšet jen řev dětí. Půlku koncertu jsme měli za sebou. Zavřel jsem oči a zkusil jsem se vžít do situace, že jsem třeba u sebe doma a usínám ve své velké posteli.

"Frankie, co je s tebou?" slyšel jsem přímo před sebou, otevřel jsem oči a spatřil Gerardův obličej, až nepřirozeně blízko toho mého. Ale to dělala ta hrozná světla.

"Chci pryč."

Položil mi ruku na rameno a začal mi ho jemně mnout, tvářil se starostlivě. "Chápu tě, ale tohle je poslední koncert v téhle oblasti. Další máme až za čtrnáct dní. Snaž se si ho alespoň trochu užít."

Podíval jsem se na něj, jako by se snad zbláznil a on mírně sklopil hlavu, do čela mu spadly černé spocené vlasy. Krátce mě chytil za ruku, dodával mi tím ztracenou energii. "To zvládneš." Povzbudivě se usmál, pak mi vrazil do ruky lahev s čistou vodou a vstal.

Rozšrouboval jsem víčko a začal pít, zatímco jsem hleděl za odcházejícím Gerardem. Ta voda mi připadala skvostná, snad proto, že mi ji dal právě on, aby mi pomohl. Brzy jsem se postavil na nohy a připravil se k další písni. Pořád jsem se cítil tak zatraceně špatně, ale už to bylo přece jen o něco lepší. Nechtěl jsem ten koncert kazit ostatním.

Koukal jsem na Geeho. Byl hrozně vtipný, jak tam skákal a dělal všelijaké volovinky. Neubránil jsem se malému úsměvu při vzpomínce na Project Revolution. Tam si to užíval nejvíc ze všech tour a já také. Čím to asi bylo?

Pomalu jsem se vydal k němu, stále s tím připitomnělým úsměvem na tváři. Napadlo mě, že tahle show nemusí být až tak úplně k zahození, když si jí trochu zpříjemním.

Stál jsem vedle Gerarda a koukal jsem mu do obličeje, on se trochu mračil a zastřeným hlasem zpíval. Dokonce se nepřestal snažit o čisté tóny i když jsem natáhl ruku a pár prsty mu přejel po rozkroku. Ani by mě nenapadlo, že to bude mít u fanoušků tak kladný ohlas. Díval jsem se na něj, čekal jsem, až bude konečně mezihra.

Při první příležitosti, co odložil mikrofon, jsem se na něj doslova vrhl. Narval jsem mu jazyk do pusy v tom nejvášnivějším polibku, který jsem mu byl schopný věnovat. Byl zmatený, brzy se ale vzpamatoval a chytil mě za zadek, zřejmě si mě chtěl přitisknout ke svému rozkroku, ale v tom mu bohužel bránila má kytara. Začal jsem ho zlehka tahat za vlasy, věděl jsem, že ho to neuvěřitelně dostává.

Když jsme se od sebe odtrhli, nenápadně jsem sjel pohledem dolů až pod jeho pásek. Samozřejmě, říkal jsem mu, že nemá chodit na ostro. Jeho problém byl nepřehlédnutelný.

Pohlédl jsem mu zpět do očí. Na tváři mu hrál vítězoslavný úsměv a v očích mu jiskřilo, tím polibkem se mu vrátila nová chuť k té naší pošahané performaci. Brzy začal znova zpívat a občas se smál, když jsem dlaněma jezdil po jeho těle a třel se o něj všemi částmi těla. Před chvílí jsem byl zdeptaný, ale teď mě to najednou hrozně moc bavilo.

***

Po vystoupení byl hrozný shon, zpět do autobusu jsme se dostali pozdě v noci. Neměl jsem příležitost s ním mluvit, ta se naskytla až když jsme šli všichni spát.

Převlečený do pyžama jsem vklouzl k němu do postele, děkoval jsem Bobovi, že ho kdysi dávno napadlo pořídit k těm postelím závěs. Přestože Mikey na druhé straně už dávno chrápal, Ray se sprchoval a Bob si četl pár metrů od nás, měli jsme dostatečné soukromí.

"Co to bylo na tom koncertě?" Zeptal se se svým odzbrojujícím úsměvem na tváři, zatímco jsem si nacházel vhodnou polohu pro ležení. Přetáhl jsem přes nás deku a pak jsem se konečně pořádně přitulil.

"To jsem tam měl trpět až do konce?" Zamumlal jsem, čichal jsem vůni sprchového gelu, která mu zůstala na krku pod bradou.

Usmál se a políbil mě do vlasů, vklouzl dlaní pod vršek mého pyžama, aby mě mohl hladit po zádech.

"Hrozně se mi to líbilo," přiznal se a tak zasněně se usmál. "Připomnělo mi to Rev."

Jemně jsem si zkousl ret při těch kouzelných vzpomínkách a hleděl jsem na něj. Posunul jsem se o trochu výš a kolenem jsem zavadil o jeho erekci. Nevěděl jsem, jestli byl tvrdý stále z toho vystoupení a nebo si to celé vybavil, každopádně to bylo v tu chvíli vážně jedno. Vklouzl jsem mu dlaní pod boxerky, anižbych se zeptal a vzal jsem ho do dlaní. Vykulil na mě oči a na prázdno polkl, vzápětí se kouzelně usmál, abych si snad nezačal myslet, že mu to vadí.

Začal jsem dělat jednotvárné pohyby rukou a musel jsem pozorovat jeho tvář. Hrozně se mi líbilo, jak z něj sálalo vzrušení, kdyby ho teď viděl někdo jiný, okamžitě by poznal, co děláme. Zacpal jsem mu pusu, protože jsem zpozoroval, že se mu z hlasivek dere jeden tlumený sten. Ani náhodou jsem nechtěl, aby nás přistihli kluci. Avšak to riziko na tom bylo skvělé.

Udělal se celkem brzy, ani jsem se mu nedivil. Jeho tváře zrůžověly a krátce si olízl rty. Oddechoval, zatímco jsem utřel ze svých prstů výsledek práce.

"Jenom tohle mi na Rev chybělo." Pousmál se, než mě začal vděčně líbat na ústa. Rozhodl jsem se, že dnes už z jeho postele ani náhodou nevylezu.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Petra Petra | 12. ledna 2010 v 17:41 | Reagovat

tomu řikám náhoda!...sem holt umim přijít v dobrej čas.... ted du číst! juchůů

2 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 12. ledna 2010 v 17:51 | Reagovat

Heeezky pěkně :D taky si říkám že nás uřvanejch upištěnejch fans mají dost xD heeej já chci vidět Gerardův problém live :-(((

3 wiwi wiwi | 12. ledna 2010 v 18:38 | Reagovat

ja chcem ešte raz project rev...... :(

4 Hedr Hedr | Web | 12. ledna 2010 v 19:17 | Reagovat

[2]: souhlasíííM:-)

5 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 13. ledna 2010 v 15:23 | Reagovat

súhlasím s chemical writer...ale táto časť nám to aspoň trošku priblížila...bolo to krásne...dakujeme....xD

6 iWusZ iWusZ | Web | 13. ledna 2010 v 18:17 | Reagovat

První odstavec... Je lepší shořet, než vyhasnout. Ah, Kurt.. :)

Krásný díl! Ty se vždy tak krásně trefíš, když mám úchylnou náladu :D

7 Laivine Laivine | 14. ledna 2010 v 22:48 | Reagovat

Nejsou modrý, nemají copánek a jediný pták, kterej je zajímá, je ten slimákovitej. Ty u mě nemají šanci.
Já chci vidět Na'vi sex!
Ale jinak jako v poho no... :D

8 Senii Senii | Web | 15. ledna 2010 v 10:10 | Reagovat

líbí, moc se mi to líbí.. ale když se to tak vezme, tak my, fanoušci, jsme snad ještě větší úchylové než oni ;D

9 fallen angel fallen angel | Web | 15. února 2010 v 16:36 | Reagovat

wrrr

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama