3. ledna 2010 v 22:01 | Jannica
|
Takže... asi se nebudu zase omlouvat, to už je vážně trapný :D A tohle mi moc psát nešlo, tak doufám, že dál to bude lepší. Jsem poslední dobou nějaká mimo. Hodně mimo. Píšu Frerard a myslím při tom na heteráckej sex? Asi jsem úchyl. Fuj. :D
Jestli si nepamatujete, jak skončil minulý díl, tak Frank to natřel Bertovi a Gerard odešel telefonovat s Brianem...
Šel jsem do Gerardovy ložnice, tušil jsem, že tam je a telfonuje. Neobtěžoval jsem se klepat, jen jsem prostě potichu vstoupil tak, abych ho nijak nerušil.
"A budeš za to teda chtít paragon?" říkal Gerard, stál u okna a opíral se o topení. Trochu se mračil, když mě zpozoroval, lehce kývl na pozdrav.
Prohlížel jsem si jeho čistě vymalované zdi, neměl tam tak moc obrazů jako po celém domě. Snad proto, že by mezi okny působily moc kýčovitě. Přešel jsem k jeho pracovnímu stolu a vzal jsem do rukou knížku, kterou tam nechal položenou. Otočil jsem jí na titulní stranu a pozvedl jsem obočí, ani mě to nepřekvapovalo. "Polohy Billa a Teda, Tisíckrát Jinak", stálo tam růžovým písmem a pod tím byly nakreslené dvě postvičky ve velice složité spleti končetin, jeden z nich ještě k tomu stihl držet duhovou vlajku nad hlavou.
"Já budu muset končit!" Vyhrkl Gerard a položil telefon, jen co si všiml, jak nepokrytě zírám na tu první stránku. Přišel ke mně a knížku mi vytrhl z ruky, rychle ji hodil do šuplíku.
Tázavě jsem se na něj podíval, neuniklo mi, že se trochu červená. Přišlo mi to roztomilé, ještě nikdy jsem ho neviděl červeného.
"Uhm…" poškrábal se na hlavě, zřejmě si myslel, že mi k tomu musí něco říct. "To si tady zapomněl… ten…"
"Někdo si to tu zapomněl?!" Naprázdno jsem otevřel pusu a koukal jsem na jeho rozpačitý výraz. Kdo by to k němu tahal? Bert? Brian? Nebo nedejbože Fredie?!
"Teda… je to moje." Provinile se na mě zazubil, červená začala mírně ustupovat. Zvedl jednu ruku a začal se škrábat na hlavě, jak usilovně přemýšlel. "Samozřejmě, že je to moje. No. Všechno."
"Tvoje?" zopakoval jsem a začal jsem se trochu smát.
"Jo. Už se neptej."
Nepřestával jsem se hihňat, připadalo mi divné, že ten sebevědomý Gerard byl najednou pryč kvůli takové prkotině jako je gay kamasutra. Avšak bohužel se rychle vrátil do svého normálního já a přitáhl si mě k sobě. "Když už jsi to stejně objevil… co kdybychom něco vyzkoušeli?"
"Uh…" Protočil jsem oči. Nechtěl jsem ho odmítat, ale zároveň jsem měl dost z toho dopoledne. "Gerarde, nechceš chvíli…"
Najednou se ozval nějaký podivný zvonek, Gee se zatvářil nanejvýš otráveně a dal ruce pryč z mého zadku. "Pojď…" zamumlal, a táhl mě za ruku ven z pokoje.
Dovedl mě až do kuchyně, kde Ruth začala roznášet talíře s pečlivě připraveným jídlem. Bert seděl u stolu a četl si noviny, když mě zpozoroval, propíchl mě pohledem. Naschvál jsem ještě pevněji sevřel Gerardovu ruku a na toho žárlivce jsem se provokativně usmál. Líbilo se mi, jak se tvářil a snažil se nevztekat.
Jídlo bylo moc dobré, avšak neměl jsem moc času na to ho jíst, protože Gee to do sebe hrozně rychle naházel a pak mě propaloval pohledem, nervózně klepal prsty o stůl a čekal, až budu hotový. Měl jsem chuť mu vynadat, že mě nenechá ani chvíli v klidu. Věděl jsem, že mě dotáhne do ložnice a bude to chtít zase dělat, mě se ale vůbec nechtělo.
Poděkoval jsem a nechal jsem si odnést prázný talíř, pak jsem byl odvlečen zpět nahoru.
"Kde jsme to skončili?" Zase se úchylně usmál a zase mě začal osahávat.
"Nikde!" odsekl jsem.
"Ale copak? Jsi nějaký naštvaný."
"Ne. Jen mi vadí, že nemyslíš na nic jinýho."
Pustil mě a naštvaně si šel lehnout do postele, sám. Chvíli jsem stál jen tak na místě a nervózně přešlapoval, pak jsem se vydal za ním, protože jsem byl zvědavý, co dělá.
Odhrnul jsem závěs a vylezl si na matraci, namáčkl jsem se úplně do rohu.
"Přece sis to rozmyslel." Usmál se a nadzvedl se, aby si mě mohl prohlédnout. Ležel mezi polštáři s rukama pod hlavou, jednu nohu si pokrčil.
"Nerozmyslel."
Jeho výraz se změnil na ten původní nakvašený, začal opět koukat nad sebe.
"Proš seš pořád tak nadrženej?"
Povzdechl si a zvedl se, aby mohl přelézt ke mně. Opřel se o stejnou stěnu a vzal do své dlaně mou, už jsem se chtěl vyškubnout, ale rozmyslel jsem si to. "Nejsem nadrženej." Usmál se, už nebyl naštvaný.
"Né. Vůbec!"
"Jen se mi hrozně moc líbíš." Přisunul se a otřel se svým nosem o mou tvář, zase jsem se zachvěl tak, jako vždycky, když se mě dotkl. "A chtěl jsem ti udělat dobře."
"To už jsi udělal." Pozvedl jsem obočí a prohlédl si ho.
"Já vím. Ale… chtěl jsem taky."
"Říkal jsi, že ti nic nedlužím."
"Samozřejmě!" Zatvářil se zoufale, asi mu už došly přesvědčující metody. "Mám tě rád. Opravdu." Otočil si k sobě mou hlavu a díval se mi do očí, věděl, že tím si mě stoprocentně zase usmíří. Po chvíli mi vpletl dlaň do vlasů a přitiskl si k sobě mou hlavu, bylo hezké cítit teplo a vůni jeho těla.
Líbal mě do vlasů, zatímco mi opratrně svlékal tričko, zřejmě si myslel, že si toho nevšimnu.
Odtrhl jsem se a už jsem chtěl něco namítnout, když mi přiložil prst na ústa a rty se otřel o můj spánek. "Nechci se s tebou teď vyspat." Usmál se, zatímco pokračoval ve svlékání. "Chci jen ležet, ano?"
Váhavě jsem přikývl a nechal jsem ho, ať si dělá, co chce. Rezignoval jsem, protože mi došlo, že on je opravdu beznadějný případ a nikdy nenastane chvíle, kdy by myslel na něco jiného než na moje tělo.
Když jsme byli oba nazí, přitáhl si mě k sobě a lehl si se mnou do peřin, pořád se tak hezky usmíval a koukal mi do oči. Občas se o mě otřel obličejem nebo mě zlehka políbil. Své prsty propletl s mými a dlaně nechal mezi námi, byli jsme sobě tak blízko, že jsem mohl cítit jeho dech, tlukot jeho srdce i jeho tep.
Bylo to opravdu kouzelné, nikdy jsem nevěřil, že se v obyčejném ležení skrývá tolik nádherných věcí. Zavřel jsem oči a více se k němu přitulil, dýchal jsem jeho vůni, otíral jsem se nosem o jeho krk. Nechal jsem se objímat a hladit, cítil jsem se tak podivně v bezpečí. V tu chvíli mi bylo všechno jedno, protože jsem nabyl dojmu, že s ním se mi nic špatného stát nemůže.
Ten frank je niekedy tak strašne tvrdohlavý...xD..inak super diel :)