When the dream comes true 16

10. ledna 2010 v 15:28 | Jannica |  When the dream comes true

Kdyby se vám třeba zdálo, že je to divné, tak ano, je to divné. No, třeba nepoznáte, že je to tak moc divné. Nějak mi to nešlo. A taky bude brzy konec. Hehe >:)

Ony vlastně tak nějak pomalu končí všechny povídky, co tu jsou. Ale mám hromadu nových, tak se můžete těšit.

Jinak vás moc nebudu zdrožovat od čtení. Raději půjdu napsat ještě jeden díl :D








S Gerardem jsme se začali vídat téměř každý den. Ano, spali jsme spolu, ale ne zas tak často, jako jsme jen leželi a hladili se. Hrozně se mi to zalíbilo a jemu nejspíš také, protože to chtěl dělat stále častěji. Byl jsem si téměř jistý, že
mu nejde jenom o sex. Sice by byl nejradši, kdybych k němu přicházel rovnou nahý, aby mě pokaždé nemusel svlékat, ale to znamenalo jen to, že se mu prostě líbím bez zbytečných hadrů.

Zrovna jsme zase leželi u něj na posteli a otlapkávali se, užíval jsem si tu nádhernou chvíli a pomalu jsem upadal do takového polospánku, zatímco Gerardovy jemné umělecké ruce jezdily všude po mém těle. Najednou se ale otevřely dveře.

Cukl jsem sebou, když jsem ten zvuk klapnutí slyšel a vyděšeně jsem se podíval na Gerarda. Byl jsem opravdu rád, že jsme na posteli za tím závěsem a není na nás ode dveří vidět.

Gee protočil oči a vztekle se zamračil, svou ruku nechal odpočívat v místech, kde mi končí páteř. "Berte vypadni!" Zavolal, anižby ho to nějak zvlášt rozrušilo. "A nauč se klepat!"

"Ale ale…" slyšel jsem hlas toho hrozného, žárlivého chlapa. "Copak tam vy dva děláte?"

"To tě nemusí zajímat. Vlezeš sem a budeš nadosmrti litovat."

"Proč?"

"Protože ti dám padáka kurva! Tak už vypadni!"

Slyšel jsem jedno hlasité odfrknutí a šourání pantoflí po jemném koberci. Pak konečně bouchly dveře a rozhostilo se ticho.

"Promiň…" zašeptal Gerard někam do mého ucha, než mě na něj krátce políbil. Nevěděl jsem, za co se mi omlouvá, ale bylo mi to stejně jedno. "Příště zamknu dveře, aby sem nemohl vůbec nikdo takhle hnusně vpadnout."

"On žárlí," poznamenal jsem.

"Myslíš, že jsem si toho nevšiml?" Začal se smát svým jemným, zvonivým smíchem, zatímco proplétal své prsty s mými vlasy.

"Měli jste spolu něco?"

Přikývl a koukal mi do očí. "Asi jen dvakrát," přiznal se mi, neuhnul při tom pohledem, takže jsem poznal, že nelže. Překvapilo mě to, protože podle Bertova chování jsem soudil, že to byl delší a napínavější příběh. "Byl to jenom sex, nic víc." Povzdechl si a přejížděl konečkami prstů po mé tváři, usmíval se. Pak se nadzvedl a přejel pohledem níž po mém těle, zastavil se až kdesi u mého rozkroku. Znervózněl jsem.

"Vidíš tohle?" Někam ukazoval, podepřel jsem si hlavu a podíval jsem se pozorněji. Ukazoval na mé mateřské znamínko, které jsem měl na tříslu.

"Jo. Co s tim?" Zněl jsem asi trochu otráveně, vůbec jsem nechápal, kam míří.

"To měl můj bývalý přítel." Vrátil se zpět k mým očím a opět mě vzal do náruče. "Sice na druhé noze, ale vypadalo to dost podobně. Byl to jediný vážný vztah, který jsem kdy měl."

Už mi málem vyklouzlo, že Ruth něco takového říkala, ale raději jsem o tom pomlčel. Chtěl jsem, aby pokračoval dál.

"Hrozně moc jsem ho miloval." Zasněně se usmál, anižby přestal hledět do mých očí. "Miloval jsem ho tak moc, jako teď miluju tebe."

Zalapal jsem po dechu. Díval jsem se na něj a nedokázal jsem uvěřit jeho slovům. Takže… já nejsem celou dobu jen úlet? Hračka, se kterou si občas povyrazí? Proto Bert tak žárlí. Poznal to a teď mi závidí. Přece jen jsem měl pravdu, když jsem tvrdil, že já nejsem jako ti ostatní.

Chtěl jsem něco říct, ale už jsem to nestihl, protože mě začal zlehka líbat na ústa. Vůbec to nebylo naléhavě vášnivé, jako jeho ostatní polibky. Naopak. Skrývalo se v tom mnoho něžnosti a citu.

"Taky tě miluju." Zašeptal jsem do jeho ucha, sotva jsme se od sebe odtrhli, a cítil jsem, jak se zachvěl. Opět jsme si začali koukat do očí, bylo to něco pohádkově kouzelného. Nemohl jsem se vynadívat na jeho upřímný úsměv a na jeho dokonalý výraz ve tváři.

Chtěl jsem se s ním milovat, k mému překvapení mě ale odmítl. Bylo to úplně poprvé, co ode mě nechtěl sex a proto jsem z toho byl dost zmatený. Najednou mi skoro připadalo, jakoby to ani nebyl on, tvářil se úplně jinak, jeho úsměv byl milejší a oči upřímnější. Díval se zasněně, připadalo mi to trochu přihlouplé. Chtěl jsem, aby se zase zamračil a vynadal mi, že mu nechci podržet. Ale to on neudělal. Jen mě hladil a líbal, pak se zase usmíval, pak mě zase hladil,…

Vadilo mi, že byl jiný. Najednou jsem se neměl o co snažit, najednou byl bez chyby a to mě začalo trochu nudit. Nicméně tyto myšlenky jsem rychle zahnal do kouta a místo toho se snažil užívat si to štěstí, co mě potkalo. Zavřel jsem oči, abych se nemusel dívat na ten jeho až moc upřímný úsměv a nechal jsem se objímat. To se mi líbilo, byl jsem schovaný v jeho náruči, v bezpečí před žárlivým Bertem a částečně i před rozněžněným Gerardem. Jeho objetí totiž zůstalo pořád tak dramaticky pevné, jako to mám rád.


Leželi jsme spolu ještě dlouho, vlastně dokud nebyla noc. Chtěl jsem vstát a vrátit se na svůj hotel, který byl nedaleko, přece jen jsem tam měl ještě své věci.

Vylezl jsem tedy z postele, s ním v patách a začal jsem se oblékat.

"Vracíš se tam?" Pozvedl obočí, zatímco pohledem sledoval jeansy klouzající po mé hladké kůži.

Přikývl jsem a snažil jsem se najít své tričko.

"Víš, trochu jsem přemýšlel…" Došel ke mně, zvedl mi bradu, abych se mu podíval do očí. "Ten hotel je totiž docela drahý a navíc…" Odmlčel se, trochu sklopil hlavu a našpulil rty, jakoby přemýšlel.

Celý jsem strnul a zamračil jsem se. Věděl jsem, že dřív nebo později budu muset odjet zpátky domů, ale proč zrovna teď? Myslel jsem, že mě tu pořád ještě chce. Ale pokud mu to nevychází do jeho financí, raději bych neměl zaclánět. Nerad bych způsoboval problémy.

"Proto jsem si myslel, že bys mohl zůstat tady."

Užasle jsem k němu zvedl hlavu a párkrát jsem překvapeně zamrkal. On se jen usmál a zlehka mě políbil. "Chtěl bys?" Zřejmě věděl, že je ta otázka naprosto zbytečná, přesto mi ji však položil a tázavě se na mě zahleděl.

Místo odpovědi jsem ho pevně objal a rázně přikývl, zase se začal mile smát. "Tak bychom mohli zítra dojet pro tvé věci. Nebo rovnou teď?"

"Podle toho, jak je to daleko a kde máš šoféra."

"Šoféra nepotřebujeme, mám vlastní auto a řídit jsem snad ještě nezapomněl. Můžeme dojet hned, alespoň ušetříme jednu noc."

Dířv, než jsem se k tomu stačil nějak vyjádřit, mě chytil za ruku a už se mnou běžel po schodech dolů. Jeho auto bylo vážně krásné, takové roztomile malé oproti té limuzíně. Také se mi líbilo, že jsem mohl koukat před sebe na vozovku, ale stejně jsem pohledem jen propaloval Geeho. To řízení mu zatraceně moc slušelo. Občas se mračil, když ve tmě tolik neviděl a tvářil se docela soustředěně.

Netrvalo mi dlouho si sbalit věci, neměl jsem toho hodně. Vlastně jsem se ani nenadál a už jsme jeli zase zpátky.

Jak jsem tak na něj přitom řízení koukal, začal mě stále víc přitahovat. Nakonec jsem se neudržel a jednu ruku jsem mu položil na stehno, nebezpečně blízko jeho intimních míst. Cukl sebou, protože to nečekal, takže auto na chvíli vybočilo ze své dráhy, než srovnal volant zase zpět.

"Chceš nás zabít?" Napomenul mě a věnoval mi jeden zkoumavý pohled.

"Ne. Chci něco jinýho."

Usmál se a nechal se hladit, brzy jsem došel prsty k jeho rozkroku a mnul jsem ho přes kalhoty. Výrazně zrychlil a já usoudil, že chce být co nejdříve v garáži.

Líbilo se mi, jak byl vteřinu od vteřiny tvrdší, když už jsem měl pocit, že je to maximum, našel jsem lem jeho boxerek trochu vyčuhující z jeansů a zajel jsem pod něj.

Vykulil oči dopředu na vozovku a zahnul do správné ulice, poznal jsem, že už jsme blízko. Líbilo se mi, jak strašně se snažil být zodpovědný při řízení, i když měl chuť pustit volant a poddat se mé dlani.

Auto zabrzdilo v garáži, Gerard vytáhl klíčky ze zapalování a začal dýchat tak rychle a nahlas, jakoby to zadržoval celou dobu. Po pár vteřinách dušení si začal rozepínat kalhoty, mě pobídl, abych se také vysvlékl.

Bylo zbytečné si sundavat trička, stejně jsme byli v autě a v úplné tmě, takže nám šlo opravdu jen o to jedno. Přelezli jsme na zadní sedačky, bylo tam zatraceně moc těsno.Okamžitě se na mě vrhl a zasypával mě drobnými, přesto však vášnivými polibky. Prohýbal jsem se pod vlivem jeho zběsile rychlých rtů a šílených dlaní, sám jsem se začal otáčet, abych mu usnadnil přístup.


Ani mě pořádně nepřipravil a už do mě vnikl. Našel si pohodlnou pozici a narovnal si mé nohy tak, aby mu nijak nepřekážely. Klečel jsem na všech čtyřech a dýchal jsem na zapařené sklo auta, prohýbal jsem se v zádech, když začal nadrženě přirážet.

Hlubokým chraplavým hlasem občas zahuhlal mé jméno, dlaněmi mě držel za boky a tvrdě si mě na sebe narážel. S každým přírazem jsem se znova třískl hlavou o okýnko, bolela mě tedy snad ještě víc než zadek. Sténal jsem a snažil jsem se ho pobízet k ještě větší rychlosti, neměl jsem dost. Cítil jsem, jak se mi svaly stahují a tak měl jsem pocit, že prasknu. Když konečně přišel vytoužený orgasmus, sevřel jsem ho v sobě a tím si způsobil další bolest, která mi však ani v nejmenším nevadila. Pod vlivem mých stahů se udělal i Gerard, vyčerpaně se opřel svým spoceným čelem o má záda, cítil jsem na nich, jak rychle dýchá.

Brzy začal mou páteř zasypávat maličkými polibky, povolil jsem svaly a padl jsem na ty sedačky. Vzal mě opatrně do náruče, přičemž mě ještě několikrát omylem praštil a přitiskl se na mě tak silně, až jsem myslel, že mi vyrazí dech.

"Snad tě to zas tak moc nebolelo." Strachoval se, koukal mi do očí skrz tmu.

"Mě to nevadí." Rozesmál jsem se. Bylo to vážně úžasné, i když to trvalo jen pár minut a ještě k tomu jsem mohl mít třeba otřes mozku.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 iWusZ iWusZ | Web | 10. ledna 2010 v 15:50 | Reagovat

Náhodou... Není to divné. Je to nějaké takové... vzrušující. Sakra, ještě aby nebylo... :D
Hmm hmm. Stejně byl lepší naivní blb Frankie a egoistický, nadržený pošuk Gerard.
Na druhou stranu jsem celkem ráda, že jsou oba tak hezky zamilovaní. I když moje zlá část jim to nepřeje :D

Moc se těším na nové povídky! <3

2 Hedr Hedr | Web | 10. ledna 2010 v 16:03 | Reagovat

me to divný neprijde ... ale je hrozne roztoliloucky jak sou do sebe zamilovaný jak dva pubertaci co se potkali na stredni:-)-mluvim z vlastni zkusenosti:-D

3 Pansy.xo Pansy.xo | 10. ledna 2010 v 16:12 | Reagovat

"S každým přírazem jsem se znova třískl hlavou o okýnko, bolela mě tedy snad ještě víc než zadek." chceš mě zabít :D:D ?? :D:D:DJe to skvělý.. :D..

4 Dandulii Dandulii | Web | 10. ledna 2010 v 17:39 | Reagovat

Oh.. Jannico?! Já Tě MILUJU!!!:D

5 ... ... | 10. ledna 2010 v 18:43 | Reagovat

otres mozku :DDD

6 ♥♥♥VeVe♥♥♥ ♥♥♥VeVe♥♥♥ | Web | 10. ledna 2010 v 18:52 | Reagovat

wow...ty tvoje povídky jsou upe úžesný...já je hltám už pěkných pár dní...

7 Lyl Lyl | 10. ledna 2010 v 19:37 | Reagovat

Já mam dělat úkol z matiky! A néé číst! =D =D Ale čož... trochu jsem si vzpomněla na Titanik. =D =D

8 Jannica Jannica | Web | 10. ledna 2010 v 21:50 | Reagovat

Wow, díky moc. Takový reakce jsem vážně nečekala :D :D

9 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 10. ledna 2010 v 22:55 | Reagovat

táto časť bola krásna...taká  ilá ked mu povedal že ho miluje a ešte aj úchylná ked boli spolu v aute...proste si spojila tie najlepšie veci...:)

10 Darek Darek | Web | 10. ledna 2010 v 23:37 | Reagovat

Tohle je jeden z mých hodně oblíbených příběhů!

11 M@kAyla M@kAyla | 12. ledna 2010 v 16:16 | Reagovat

bylo by dobrý, kdyby měl ten otřes mozku a zjistili by to až další den a doktor by se jich zeptal, jak se mu to stalo xDDDD

12 Chemical Writer Chemical Writer | Web | 12. ledna 2010 v 17:45 | Reagovat

Krása :) a nejvíc jsem nemohla z představy jak se zpoza závěsu lesknoucího se nadržeností ozve: Dostaneš padáka! :DDD

13 Senii Senii | Web | 15. ledna 2010 v 9:57 | Reagovat

wow! ale stejně je mi Bertieho líto..

14 fallen angel fallen angel | Web | 15. února 2010 v 15:40 | Reagovat

řekla bych, že teď by se jim hodila ta limuzína, tam je víc místa xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama