When the dream comes true 17

19. ledna 2010 v 13:49 | Jannica |  When the dream comes true

Tentokrát už sedmnáctý díl. Jsem nemocná, tak bych mohla psát docela často:)

Jinak díky moc za ty typy na anglický povídky, myslím, že mám teď vážně o zábavu postaráno. Nemůžu se dočkat, až si to všechno přečtu. :D

A myslím, že tohle se pomalu blíží ke konci. Kolik ještě bude kapitol, to netuším. Možná jedna, možná dvě a možná víc. Nemám to dopředu, tak uvidím, jak mi to vyjde...








Když jsem ráno otevřel oči, spatřil jsem jen stěnu nebezpečně blízko své hlavy a to mě trochu znepokojilo, protože jsem měl stále bouli z našeho vášnivého okamžiku v garáži, ale ruce obmotané kolem mého břicha mě ujistily, že v posteli nejsem sám.

Překryl jsem jeho sepjaté dlaně svými a chvíli jsem ho po nich hladil, než jsem se konečně otočil čelem k němu, abych si ho mohl prohlédnout.

Začal jsem se potichu smát, ale rychle jsem si zacpal pusu, nechtěl jsem ho hned probudit. Místo toho jsem se tedy jen culil a vydával takové tišší pobavené zvuky. Některým lidem to ve spánku zkrátka sluší, jenže Gerard mezi ně vážně nepatří. Měl otevřenou pusu, rozcuchané zplihlé vlasy a mračil se. Jeho nohy byly pohozené jedna přes druhou, z peřiny mu trčel zadek napresovaný v červených boxerkách a v tu chvíli by se mohl zdát přímo asexuální.

Nepřestával jsem se hihňat, ten pohled byl tak směšný.

Najednou sebou cukl a pomalu přivřel oči, párkrát jimi zamrkal. Přestal se tvářit tak hrozně a dokonce přes sebe přetáhl tu deku, takže mu žádná část těla nevykukovala. "Co je?" řekl ospale, všiml si mého úšklebku.

"D-dobré ráno," zachrochtal jsem.

"Jinak v pořádku?" Pustil mě a se zívnutím se obrátil na záda. Chtěl se protáhnout, já toho využil a hned jsem si lehl na jeho hrudník. Nebyl zrovna voňavý, ale to já také ne. Přišlo mi hezké, jak moc nedokonalý je.

Pousmál se a začal mě hladit ve vlasech, jeho prsty chvílema putovaly níž po mém těle a zpět.

"Co máš dneska v plánu?" optal jsem se.

"No. Nejprve se půjdeme dolů nasnídat. Pak budu muset něco napsat, abych úplně nezaostal. Po obědě mám domluvené interview, a večer budeme trávit společně v koupeně, v modře podsvícené velké vaně."

Zavrněl jsem a začal jsem ho jemně hladit po bocích, ta představa s vanou se mi líbila. "Na ten večer se těším." Usmál jsem se a vzhlédl, abych mu viděl do tváře. "Ale co budu dělat předtím?"

"Můžeš se třeba skamarádit s Bertem." Nevinně se zacuil a já měl chuť ho praštit.

"To určitě!"

"Náhodou to není špatný nápad. Nechci, abyste se navzájem tak moc nesnášeli. Je to milej kluk, ale to nikdy nezjistíš, když ho nepoznáš."

"Ze srdce mě nenávidí."

"Protože tě taky nezná."

Na to už jsem neměl co říct. Jen jsem si povzdechl a začal jsem se zvedat, nakonec jsem si jen sedl vedle něj a koukal jsem dolů, jak se válí. Přišlo mi to jako hloupý nápad, nechtěl jsem se Bertem bavit, protože jsem věděl, že na mě zase bude mít jen hloupé a ponižující narážky. Nedá mi šanci, sebral jsem mu Gerarda a to je naprosto neodpustitelná věc. Kdyby mně někdo sebral Gerarda, asi bych ho zaškrtil.

"A kde máš ten rozhovor?" zeptal jsem se, abych převedl hovor na jiné téma.

"Tady doma." Odsunul ze sebe peřinu a opřel se o lokty, neubránil jsem se a přejel jsem pohledem celé jeho tělo. Netřeba zmiňovat, jak moc jsem se těšil na večer. "Mám dole místnost určenou pro reportéry a tak. Ještě jsi jí neviděl?"

"Myslím, že ne," zavrtěl jsem hlavou.

"Tak já ti jí po snídani ukážu."

___

Ta mísnost byla vážně skvělá. Jelikož se nacházela v rohu celého domu, po obvodu dvou stěn tam byla okna, která zajišťovala dostatek světla pro případné fotky nebo něco takového. Hodně nábytku bylo ze skleněného materiálu, měkké sedačky byly potaženy bílou kůží. Fascinovalo mě, jak jsou čisté i přes svou poněkud nepraktickou barvu.
Po jedné stěně se táhlo velké zrcadlo, takže pokoj vypadal mnohem větší. "Rád při rozhovorech kontroluju svůj vzhled," prozradil Gerard a zůstal civět na svůj odraz, lehce se usmíval. "Je to lepší, zvlášť, když si sebou přivedou fotografa."

"Ještě jsem neslyšel o tom, že by někdo dělal rozhovory přímo u sebe v domě." Namítl jsem, zatímco jsem pomalu našlapoval na světlou dřevěnou podlahu a rozhlížel se okolo.

"Oni chtěj interview, tak ať si přijdou. Proč bych měl jezdit někam jinam, když můžu zůstat v pohodlí domova. Ale tak občas poskytuju rozhovory někde jinde, v nějakém studiu - tam hlavně ty video rozhovory - nebo třeba v kavárnách a tak. Nejsem zase takový snob, že bych odmítal jakoukoliv jinou alternativu."

Moc jsem neposlouchal, co říká, byl jsem totiž moc zaneprázdněný koukáním z okna. Nejvíce z celé vily jsem byl stejně uchvácen tou zahradou, byla jako z pohádky. Ať jsem Fredieho neměl jakkoliv v lásce (nikdo, kdo flirtoval s Gerardem, u mě nemohl uspět), tohle se mu vážně daří.

Když šel Gerard psát nějaký svůj fantastický a bezkonkurenčně nejlepší román, rozhodl jsem se po té zahradě projít. Nechal jsem sluneční paprsky pronikat pod svou kůži na obličeji a pohledem jsem přejíděl po růžových keřích, pěstěných jezírkách, jejichž hladina se mírně pohupovala pod vlivem teplého vánku, a po dokonale upraveném trávníku. Chodil jsem po cestičkách z bílých kamínků a rovnal jsem si vlastní myšlenky, které se skládaly jen ze samých pozitivismů a já poprvé po dlouhé době opět cítil pravou radost ze života. Chtělo se mi lehnout si do trávy, složit ruce pod hlavu a koukat do korun okrasných stromů.

Šel jsem ale dál, nechtěl jsem mrhat časem nějakým marným poflakováním. Postupem času jsem chtěl projít úplně všechna zákoutí a najít si svá oblíbená místa.

Zrovna jsem se dostal na jakýsi travnatý palouček, kde nebylo tolik kýčovitých květin, když jsem spatřil Fredieho.

"Ahoj," pozdravil jsem ho a trochu se pousmál, on pozvedl obočí a odložil zahradní kleště. Zamračil se na mě takovým způsobem, že jsem se těch kleští začal bát.

"Ty jsi…?"

"Frank, promiň. Nepředstavil jsem se." Přešel jsem k němu a podal jsem mu ruku, jeho tvář se konečně rozjasnila a on mi pevně stiskl dlaň.

"Už jsme se jednou viděli, ne?" Pozvedl obočí a sjel mě pohledem. "Potkali jsme se, když jsi šel s Gerardem do altánku."

"Jo, přesně tak," přitakal jsem. Protože mě už bolely nohy, sedl jsem si na zem a rozhlížel se okolo sebe. "To je všechno tvoje práce?" Rozmáchl jsem rukou neurčitě do vzduchu.

"Já to tu spíš udržuju tak nějak jak se dá. Zahradu navrhl architekt a všechny ty rosliny vypěstovala zahradnice, co tu byla předtím."

"Kam se poděla?" zajímal jsem se.

"Umřela."

"Umřela?"

"Jo. Byla to holka, tak jí Gerard zabil. Je tu někde zakopaná, řekl bych, že u toho největšího jezírka vzadu," prohodil jakoby nic. Já na něj zůstal zírat s otevřenou pusou, párkrát jsem překvapeně zamrkal, ani náhodou se mi nechtělo věřit tomu, co jsem právě teď slyšel. Fredie se zasmál, když si všiml, jak se tvářím. "Dělám si jen legraci." Zavrtěl pobaveně hlavou. "Jen odešla do důchodu, byla stará."

"Tak to jo." Výrazně se mi ulevilo. Nijak zvlášť se mi nelíbila představa Gerarda, vraha všech pro něj nepotřebných žen.

"A co ty máš se šéfem vůbec společnýho?" zeptal se a nedůvěřivě se na mě podíval, ale netvářil se zle, tak jsem usoudil, že mu to klidně můžu říct, anižby pak vyzkoušel ty kleště a zakopal mě vzadu u jezírka.

"Chodím s ním."

Jeho výraz se trochu změnil, než pokýval hlavou. "Tím myslíš, že spolu spíte?"

"No, to taky. Ale chodím s ním."

"Oficiálně?"

"Přesně tak," přikývl jsem a neubránil jsem se malému, pyšnému úsměvu.

"Páni…" vydechl. "To je dost zvláštní. I když je pravda, že jsi docela podobný Tobymu. On má rád takové roztomilé typy kluků jako jsi ty."

Trochu jsem se začervenal, když jsem slyšel jeho milý smích. "Toby je kdo?"

"Jeho jediná vážná známost. Skončilo to docela rychle a Gerarda to zničilo. Je to pět let zpátky."

Překvapeně jsem zamrkal. To jsem ještě chodil na střední a každý pátek se opil na punkovém koncertě!

"Co se stalo?"

"Vlastně ani nevím. Neřekl mi to, i když jsem se ptal. Ale asi normální rozchod, to se děje běžně."

"Tak proč ho to tak zničilo, že nebyl schopný si někoho najít celých pět let?"

"Nevím." Pokrčil rameny. Sebral svůj nebezpečně vyhlížející zahradnický nástroj a vrátil se ke své práci, já se tedy rozloučil a šel zase zpátky. Řekl jsem si, že se na toho Tobyho musím hned jak přijdu zeptat, nebo mi to bude vrtat hlavou pořád.
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 wiwi wiwi | 19. ledna 2010 v 16:23 | Reagovat

ako je možné že dnes tu bolo už 39 ľudí a nikto nekomentoval tak skvelú časť tak skvelého príbehu....toto nepochopím... XD XD XD

2 Hedr Hedr | Web | 19. ledna 2010 v 16:54 | Reagovat

super:-)doufám ze to jen tak neskonci:-)

3 Laivine Laivine | 19. ledna 2010 v 17:15 | Reagovat

Hurá, Frank v tomto díle znova dokázal, že je dementní a Gerard je asexuální. Sláva!
A Mám ráda Fredieho, Ať Gerarda podvede Frank s Frediem.

4 KiKuShQa KiKuShQa | Web | 19. ledna 2010 v 20:27 | Reagovat

vážne dobrá časť aj keď trošku krátka...a priznám sa dúfala som že tam bude do podrobna rozpísané čo robili v tej kúpelni...xDxD

5 Senii Senii | Web | 20. ledna 2010 v 12:10 | Reagovat

skamarádit nebo "skamarádit" ???? to je docela rozdíl ;D ale skvělýýý! a doufám, že nás o tu vanu neošidíš

6 Aylen Aylen | 20. ledna 2010 v 19:27 | Reagovat

Super kapitola,těšim se na pokráčko.

7 klarrrinka klarrrinka | Web | 23. ledna 2010 v 18:29 | Reagovat

ahoj hlásni pls pro mě v SONB tady http://laska-smutek-stmivani.blog.cz/1001/sonb-1-kolo, jsem tam jako klarrrinka, moc ráda oplatím a pls neber to jako reklamu :-)

8 Venom Venom | E-mail | Web | 5. února 2010 v 22:59 | Reagovat

Best... zatím co Frankie se jen hihňal, já při té představě řvala smíchy :D

9 iWusZ iWusZ | Web | 9. února 2010 v 12:59 | Reagovat

Muhaha, taky bych se strašně moc ráda každý pátek opíjela na punkovém koncertě! Nebo aspoň pogovala do vypuštění duše, váááá.
Omlouvám se, že jsem moc nekomentovala, měla jsem divné období. Pořád ho mám, ale už v menší míře :D Teď tento blog ovšem hodlám zahrnout miliony komentáří xD

10 fallen angel fallen angel | Web | 15. února 2010 v 19:43 | Reagovat

já chci ten barák! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama