27. ledna 2010 v 22:27 | Jannica
|
Po obědě jsem se jen tak flákal po baráku, zatímco měl Gee to interview. Nakukoval jsem do různých pokojů a zkoušel předem odhadnout, co se za jednotlivými místy skrývá. Upoutala mě jedna místnost, úplně vzadu v domě, zastrčená, zapomenutá. Gerard mi jí nikdy neukazoval, to jsem si uvědomil hned, co jsem vešel.
Stěny byly polepené různými útržky z novin, všude bylo hrozně moc papírů a tlustých svazků jakýchsi sešitů. Na jedné zdi byly nějaké orámované certifikáty, zřejmě různá ocenění nebo něco podobného. Pousmál jsem se, když mě napadlo, že tohle je určitě Gerardova "síně slávy". Nejspíš si sem dává všechno, co je spojené s prací, nechce to mít věčně na očích a stále si tak připomínat, kdo ve skutečnosti je.
Pohled mi padl na bílou a trochu zašpiněnou obálku schovávající se pod několika tlustými knihami. Opatrně, tak, aby něco něspadlo, jsem jí vytáhl a převrátil jsem jí v prstech, než jsem konečně nakoukl dovnitř. Bylo tam několik stránek rukopisu a nějaký tvrdší papír - zřejmě dopis - k tomu. Netrpělivě jsem ho rozložil, v duchu jsem si nadával do zvědavého zmetka, protože jsem věděl, že číst někomu dopisy je proti všem nepsaným morálním předpisům. Tím spíš, pokud se jedná o důležité dopisy vašeho přítele. Podíval jsem se na adresu odesílatele, bylo to od nějakého literárního magazínu. Rok byl hodně starý, muselo to na tom stole ležet několik let.
"Omlouváme se," stálo tam, "ale bohužel vaši originální povídku nemůžeme otisknout kvůli jejímu obsahu. Domníváme se, že by mohla mravně poškozovat děti a mladistvé kvůli použitým výrazům a dějové linii." Pak už tam byly jen nějaké kecy, že děkují za příspěvek a podpis toho časopisu.
Zaculil jsem se a podíval jsem se na těch pět hustě popsaných listů Gerardovou vlastní rukou. Sedl jsem si na kolečkovou židli, která stála u toho stolu, a s chutí se pustil do čtení.
Nemohl jsem uvěřit, že něco takového stvořil orpravdu on. Teda - samozřejmě, je to král všech úchylů, ale tohle byla nejlepší erotická povídka všech dob. Ani jsem se nedivil, že ji v tom časáku zavrhli, hodilo by se to možná do Gay Life porno speciál nebo něčeho takového. Celé to obsahovalo velice tvrdý sex a… vlastně nic víc.
Začalo mě trochu mrzet, že to nebylo napsané na počítači, protože jsem musel nějaká slova dost luštit. Avšak ještě víc mě vzrušovala ta představa, že právě tohle je Gerardův rukopis, že on sám psal ta slova a tvořil z nich ty nejdokonalejší věty, aby vznikl naprosto jedinečný koncept. Líbilo se mi, že tam nebylo nic uspěchané, obvykle jsou ty erotické povídky odfláklé a psané jen za účelem nějakého osobního požitku. No, mírně řečeno.
Když jsem dočetl, krátce jsem se pousmál a otočil znovu na první stránku, teď už s tím rozdílem, že jsem vyndal svou erekci z kalhot a rozhodl se jí vyřešit.
Brzy jsem se celý rozechvělý vypotácel z místnosti a rozhlédl jsem se okolo, abych se ujistil, že mě tam nikdo neviděl. Měl jsem takový nepříjemný pocit provinilosti, hryzalo mě svědomí. Pomyslel jsem si, že bych to mohl Gerardovi nějak oplatit a udělat to, co si celou dobu přeje. Skamarádit se s Bertem. Třeba by ten ošklivý pocit zmizel a nahradil by ho jiný, lepší.
Přemýšlel jsem o tom až do té doby, než jsem se ocitl přede dveřmi Bertovy pracovny. Svědila mě ruka z náhlé potřeby zaklepat, avšak hned jsem to udělat nemohl. Nevěděl jsem, co mu řeknu, jak se mám chovat a co dělat. On mě evidentně nesnášel a já jeho, takže bude dost divné, když se najednou budu chtít přátelit.
Zatřásl jsem hlavou a prudce zaklepal, dřív, než jsem si to vůbec stačil promyslet. Rozhodl jsem se ponechat všechny události osudu, ať jsou jakkoliv hrozné, budu jim čelit přímo.
Vstoupil jsem. Bert seděl na své židli od počítače a prohraboval se nějakými spisy, podle hromady papírů jsem usoudil, že má zřejmě dost věcí na práci.
"Gerarde?" zahučel, anižby se otočil.
"To… to jsem já." Potichu jsem zavřel dveře a popošel k němu. Ohlédl se a vrhl na mě tak hnusný pohled, jaký jen dokázal vytvořit. Rozklepaly se mi ruce a naprázdno jsem polkl, nevěděl jsem, co chci dělat.
"A co tak nutného potřebuješ, že se obtěžuješ přijít až sem?"
"Já jen…" nervózně jsem se poškrábal na hlavě, bylo mi trapně. "Jen jsem..."
"Ale… tak už tě pustil k vodě? Vidíš, říkal jsem ti to celou dobu. A tys mi pořád nevěřil."
"Ne, tak to není," trochu jsem se usmál a trochu se otřásl, aby zmizela ta příšerná omezující nervozita. "Přišel jsem se usmířit."
Teď se otočil úplně ke mně a přejel mě pohledem, jakobych se dočista zbláznil.
"Hele Franku." Nadzvedl obočí a nepřirozeně slizce se usmál. "Ty si myslíš, že sem přijdeš, zeptáš se "budeme kamarádi?" a všechno bude zase v pořádku? To teda ani náhodou!" Hrozně se smál a to mě přivádělo na pokraj šílenství. "Já - tě - nesnáším! Chceš to ještě jednou zopakovat? Nesnáším tě! Protože jsi mi vzal Gerarda. Protože jsi prťavý a odporně slizký fracek, který si nakráčí do tohohle domu a myslí si, že je středem vesmíru. Protože za chvíli už bude všechno podle tebe. Ty to možná nevíš, ale Gerard je jiný. Změnil jsi ho a to se mi ani trochu nelíbí. Mění i své knihy a já vím - dal bych za to ruku do ohně - že mu zničíš celou kariéru."
"Ne, to není pravda," bránil jsem se, mrzelo mě všechno, co řekl. On se zase jen zasmál a zvedl se ze židle, opřel se o stůl a dával tak najevo, jak vyšší a lepší je. Jeho pohled byl pronikavý, zlý a způsoboval, že se mi celý žaludek svíjel v křečích nervozity a ponížení.
"Franku, jestli ho máš alespoň trochu rád…" prohlédl si mě od hlavy až k patě, "měl by ses sbalit a rychle vypadnout. Dřív, než bude pozdě. A myslíš, že mu záleží na tobě? Ne. Jsi jeden z mnoha. Pamatuj si to. Jeden z mnoha."
"Jeden ze dvou," opravil jsem ho a zamračil jsem se na něj, než jsem konečně vypadl z té hrozné místnosti. Když Gerard říkal, že Bert ve skutečnosti není špatný chlap, zřejmě ho nikdy nepoznal z té druhé stránky.
Sklesle jsem se vydal do ložnice a natáhl jsem se na postel. Bylo mi smutno, bál jsem se, že by mohl mít Bert pravdu i přes všechnu svou debilitu. Vypadal mnohem starší a rozumnější než já a to mě trochu děsilo. Jako by na rozdíl od mé maličkosti uvažoval naprosto racionálně a nezkresloval každou situaci, jako to mám ve zvyku.
Natáhl jsem se pro jeden červený polštář a přitiskl jsem si ho k sobě. Připomínal mi Gerarda, vůbec všechno v tomhle domě mi připomínalo Gerarda. Stěny, květiny, obrazy, nábytek… nebylo místo, které bych mohl považovat za naprosto cizí.
Zavřel jsem oči a pokusil jsem se vyhnat z hlavy ten zlý žárlivý hlas, který se tam usadil a nechtěl vypadnout. Byl jsem utahaný a tak ani není divu, že jsem po pár minutách usnul.
___________________________________________
A/N : Mám na vás důležitý dotaz. Chtěli byste, abych napsala tu Gerardovu erotickou povídku jako doplňkovou jednorázovku pro tohle? Docela by se to hodilo pro následující děj, ale nebudu to psát, pokud si to nevyžádáte. Upozorňuju, že to ale nebude žádný "lehký Frerard". Bude to sprostý. Úchylný. A od patnácti :D
Takže o tom prosím hlasujte v anketě;)
http://www.reknitosmilkou.cz/index.php?hash=f0fe0685c967775839ba86d624fbfff17bf71b5c789638671 hlasuj pls, u mě na blogu je odměnka :-)