Asi je pozdě, ale nechci odcházet bez rozloučení

15. února 2011 v 22:17 | Jannica
Je to přesně rok, co jsem se naposledy přihlásila na tento blog. Po tak dlouhé době jsem začala brouzdat po svých starých internetových stránkách a zmocnila se mě pravá, nefalšovaná nostalgie. Zastesklo se mi po svém starém životě, který se skládal pouze z hudby a Frerardů.

Asi jste si všimli (tedy pokud sem někdo z vás přijde, po tak dlouhé odmlce bych se ani nedivila, kdyby se tu nikdo neukázal, avšak přesto jsem cítila nutnost se rozloučit), že jsem zveřejnila celý zbytek své poslední povídky For The First Time, který mi celý ten rok leží v počítači, netknutý a opušěný. Trochu mě mrzí, že jsem tuhle Frerardskou dráhu zakončila něčím takovým, ale možná je to dobře. V té povídce jsou malí, sotva nastoupili do školy a začínají nový život. Stejně, jako já. A já jsem nový, troufám si říct lepší, život už začala.Omlouvám se za odstavce, neměla jsem čas je upravovat. Věděla jsem, že pokud se pustím do nějakých přepisů, nezveřejním to už nikdy. Také bych to teď napsala už úplně jinak, avšak pořád to patří do té "staré" doby, tenkrát se mi to líbilo takhle.

Za poslední rok jsem se změnila doslova k nepoznání. Mám jiné zájmy, jiné přátele (kromě Laivine, ta samozřejmě zůstala:)) i jinak vypadám. Kdybych se rozdělila na dvě osoby - na staré a nové já - zřejmě by se mi mé staré já vysmálo. Považovalo by mě za tu "pipinu", která je schopna si na sebe klidně vzít dokonce i růžovou. Nejsem ale povrchní nebo sebestředná, to vůbec ne. Mnohem povrchnější jsem byla dřív, kdy jsem odsuzovala všechno, co nebylo spojeno s tím "jediným upřímným" stylem. (Trochu přeháním, ale v jádru pudla to tak je.)

Jak teď vypadám? Mám dlouhé blonďaté vlasy (kde jsou ty doby, co jsem se chtěla obarvit na černo), na nějaký piercing nebo kroužek ve rtu jsem úplně zapomněla a občas si zajdu i s kamarádama na diskotéku (pobavit se, nikoliv si poslechnout sračky. Zjistila jsem, že při tanci člověk zažívá podobné euforické pocity jako při punkovém koncertu) Málem bych zapomněla - hudbu poslouchám pořád stejnou, jen už mi nevadí i ostatní, "nekvalitní" písničky.

Ale dost o mě. Ještě, než se s vámi definitivně rozloučím - nebo alespoň s těmi, kteří si to přečtou - bych vám ráda promluvila tak trochu do duše.

Říkali mi, že Frerard, to jsou jen povídky. Nic takového v realitě neexistuje, taková čistá láska se snad ani mezi dvěma lidmi nevyskytuje. Pokud si dělám iluze, že jednou nějakého podobného "Gerarda" potkám, tak se životem akorát zklamu.

A víte co? Já jednoho svého Gerarda potkala. Troufám si říct, že je i lepší než ten v povídkách. Proč? Protože je SKUTEČNÝ. Jsme spolu šťastni už rok a já si plním všechny své představy, které jsem nacpala do frerardika - i ty, co mají citovou hloubu, i ty erotické, samozřejmě:)

To je důvod, proč jsem přestala psát. Možná to zní hrubě, ale už Frerarda tvořit nepotřebuju.Ne však, že bych na něj zapomněla. Byla to velmi důležitá součást mého života. Trvalo to 3 roky - 3 celé roky!! Tenrkát jsem si v duchu přísahala, že toho nikdy v životě nenechám, a najednou se to změnilo ze dne na den - a tak rychle se to zvrtlo, že se loučím až o rok později. Nebudu lhát, teď je mi do breku a po všem se mi stýská, ráda na tu dobu vzpomínám, ale vím, že jsem dospěla a už jsem prostě někde jinde.

A tak mi nezbývá nic jiného, než se rozloučit a žít si dál svůj nový život.

Na závěr bych chtěla říct - nenechte se odradit lidmi, kteří vám říkají, že nikdy neprožijete to, co vkládáte sami do svých povídek. Žijte si dál svůj sen a vězte, že se vám jednou splní. Dřív nebo později přijde ten váš pravý "Gerard" a uvědomíte si, že všechno, o čem jste snili v povídkách, se může stát skutečností.

Držím vám všem palce, aby se vám dařilo co nejlépe, ať už vás cesty osudu zavedou kamokoliv. Nezáleží na tom, co děláte a co o tom říkají ostatní. Záleží jen na tom, jestli jste šťastní.

Věřte mi, že na vás nikdy nezapomenu.

S láskou,
Vaše Jannica
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veru Way Veru Way | Web | 16. února 2011 v 10:54 | Reagovat

Prostě jsem neodolala a musím napsat komentář, ikdyž bude asi naprosto nesmyslný.
Máš to krásně napsaný. Musim s tebou ve všem souhlasit. I v tom, že máš krásný vzpomínky na to období, kdy jsi sem psala. I já sama zažila roční přestávku s blogem, ale pak jsem zjistila, že mi to prostě schází a musim se vrátit.
Je od tebe hezké, že jsi napsala takový to..slovo na závěr.
Každej dospěje. Někdo dýl někdo dřív. Každopádně ti přeju hodně štěstí s tvým "Gerardem" a doufám, že vám to ještě dlouho vydrží. :)
Good Luck! :)

2 Mrs.Kakao Mrs.Kakao | E-mail | Web | 17. února 2011 v 17:03 | Reagovat

Věděla jsem, že sem něco napíšeš, a teď mám takový dvojí pocit..
Na jednu stranu mě štve, že jsi odešla od blogování, tvoje povídky patří k těm nejlepším a taky k mým nejoblíbenějším. Ještě dneska sem občas skočím a přečtu si nějakou povídku - máš jich tu hodně a čtení pořád dokonale neomrzí - ale povídky jednou dojdou, že? To se budu muset vrátit k Wrong, do kterého se mi absolutně nechce. xD

A na druhou stranu ti přeju, že jsi našla někoho koho miluješ a on miluje tebe :)
Doufám že vám to vydrží, poslední dobou se tak nějak všichni kolem mě rozváděj oO :D
Přeju hodně štěstí v tvém 'novém životě', snad si ještě někdy popovídáme ^^" :3

3 Iwet Iwet | Web | 26. února 2011 v 14:11 | Reagovat

Tvoje povídky mi budou chybět. Jsem však ráda, že jsi spokojená s životem a jak jsi sama napsala - vzpomínky určitě zůstanou.
Jsem ráda, že se tu tento článek objevil.

Vzpomínám si, když jsem já začala psát Frerard. Tehdy jsem díky němu utíkala od reality, která mi kdysi přišla naprosto strašná.
Když se teď podívám za sebe, taky mi někdy chybí staré časy, i když přítomnost je mnohem lepší a i když Frerard píšu dál ^^

Přeji Ti hodně štěstí :-)

4 fallen fallen | Web | 26. února 2011 v 21:09 | Reagovat

Já už jsem čekala, že se neozveš.
Jsem ráda, že se máš tak, jak se máš, a přeuju Ti, aby ses měla do budoucna jenom lépe a lépe :)

5 Aless Aless | 5. března 2011 v 11:00 | Reagovat

Pamatuji si, jak mi před rokem přišlo strašně líto, že to tady utichlo... nedokázala jsem pochopit, proč jsi alespoň nezveřejňovala For the first time. Mělas to přece dopsané.
Teď už to konečně chápu :). Mění se úplně všechno... a Ty si tu tvojí změnu užívej :)... měj se krásně :)

6 scary scary | Web | 23. dubna 2011 v 18:56 | Reagovat

Ze srdce ti přeji lásku i štěstí, ke kterému vedla určitě dlouhá,trnitá cesta. Zasloužíš si je. Možná i já přestanu psát, ačkoliv teď se to zdá jako na míle vzdálené.
Určitě se na tvé stránky ještě několikrát vrátím, znovu přečtu většinu povídek.

                                        Carpe Diem
A měj se krásně.

7 Laivine Laivine | Web | 29. června 2011 v 0:03 | Reagovat

Jani, dneska jsem se sama vrátila na svůj blog a vzpomínala. Nadchlo mě to. Nadchlo mě to natolik, že jsem si na youtube našla frerard videa, která jsem neviděla snad několik let. Ty časy byly fajn. Ale přítomnost je lepší. Alespoň pro tebe určitě. Jsi krásná, sebevědomá, víš, co je to milovat. Našla si svého Gerarda.

Doufám, že si taky brzo najdu svého Geeho/Wolverina/House/NPH/Deppa/atd. a že budeme moci sdílet zážitky z této oblasti života tak, jako jsme kdysi sdíleli naše frerard představy.

8 Maggee Maggee | 9. července 2011 v 22:57 | Reagovat

ach...tolik mě mrzí, že jsem přišla o tu velkou změnu. nevím, jak se to stalo, že už se spolu skoro nebavíme. každopádně ti přeju hodně štěstí, lásky a úspěchů. hrozně ráda vzpomínám na ty chvíle s tebou. jak jsem u Kristýny doma byly na trampolíně a dostaly nápad spolu napsat povídku. a ikdyž ono slavné dílo nikdy nespatřilo světlo světa, navždycky si budu pamatovat, jak jsme to spolu psaly. kdybys to někde našla, rozhodně mi to pošli! pamatuju ty naše cesty tramvají - hůů, hrab hrab, haf, kuňk, brekeke - a naše hodiny teorie - když jsme vypisovaly tracklisty všech alb a pan učitel nám to pak zabavil :D taky pamatuju, jak jsem vás sledovala, když jsem se s váma ještě neznala a nechávala vám vzkazy na lavicích. a taky jak jste se mě bály. ach..budu na ty chvíle a celkově na tebe vzpomínat jen v dobrém. snad si jednou najdeme společnou chvíli, kdy budeme společně vzpomínat. měj se krásně. nikdy nezapomenu. a nakonec snad už jen jedno slovo: děkuji!

9 D. D. | 8. září 2011 v 14:15 | Reagovat

Když jsem četla tenhle článek.. Upřímně jsem se musela smát. Konečně. Konečně někdo, koho potkal stejný "osud".
Nikdo mě nechápal. To, jak jsem se mohla změnit.
Z nostalgie prohlížím blogy na které jsem dříve chodila..A bum! Jako bych tenhle článek psala já sama.
Chápu Tě.
Taky mám svého prince. A nepotřebuji k tomu ffky a popravdě ani MCR. Beru to jako zkušenot. Kapitolu, která skončila. A přišla další. Nová. A.. myslím, že i lepší.
Sice si pořád barvím vlasy na černo, pořád chodím v černém, ale.. změnila jsem se uvnitř. A to je pro mě hlavní.
Přeju Ti (Vám..:)) hodně lásky.. a štěstí do života..;)

10 Káča Máča Káča Máča | Web | 31. ledna 2012 v 13:47 | Reagovat

Máš úžasný blog...ač už nepíšeš a s blogováním jsi třeba sekla. Tenhle článek je nádherně podaný. I když jsem sem nechodila v době, kdy jsi aktivně psala, přečetla jsem si většinu tvých povídek teď. A otevřela jsi mi v jednom oči...v něčem, nad čím jsem nikdy nepřemýšlela. Že i když já teď žiju, tak, jak jsi ty přestala díky své lásce, jednou nějaký ten Gerard přijde a pak budu dost zvědavá, jak se změní můj názor a pohled na svět a můj život. Momentálně mě drží na dobré náladě My Chem, povídka o nich a Gee, protože tohle je kapela, která mě uvnitř srdce nezasáhla nikdy tolik, člověka jako je Gerard jsem neviděla upřímně nikdy. Nemyslím teď konkrétně jeho barvu vlasů...obecně...inspiruje mě k mnoha věcem, především k psaní povídky, i když jsem upřímně nikdy nezkoušela psát povídku na téma Frerard a bylo to za celou tu dlouho dobu PRVNĚ (a to nekecám), kdy jsem narazila na takovéhle  povídky. Ze začátku to člověku přijde jako neslýchaná úchylárna, která by měla být zařazená mnohdy do 18+, ale já v tom vidím něco daleko většího, daleko hlubší význam, teď už ano. A tak se měj :), jsem ráda, že existují lidi, kteří jsou, nebo bývali tak pomatení chemiky, jako já.

11 Gabrielle Gabrielle | E-mail | Web | 2. března 2013 v 15:59 | Reagovat

bude se mi stýskat
budu hledat svýho Gerarda a taky Franka

12 Tess Tess | E-mail | 1. června 2014 v 0:50 | Reagovat

Strašně mě mrzí, že jsem se k tvým povídkám nedostala mnohem dřív. Za tu chvilku co je čtu, mi tvůj styl psaní strašně moc přirostl k srdci a už nemám skoro co číst.
Připadám si hloupě, ale celkem dost mě sejmulo, že When the dreams comes true nemá konec. Dlouho jsem seděla a snažila jsem se uklidnit. Nešlo to a mrzí mě, že si to nemůžu dočíst.
Jinak, i po tak dlouhé době, ti přeji vše nejlepší v novém životě. A závidím ti, že jsi našla svého Gerarda.
PS: Nechtěla bys zveřejnit (nebo mi poslat) konec When the dreams comes true?

13 Via Starling Via Starling | Web | 30. června 2014 v 16:48 | Reagovat

Ahoj. Ospravedlňujem sa za reklamu, no chcem šíriť čaro Frerard poviedok ktoré sme na blogu začali prekladať! :)
http://viastarling.blog.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama