For the first time 4

15. února 2011 v 21:44 | Jannica |  For the first time
For The First Time
Odpoledne jsem tedy seděl v koutku místnosti a prohlížel jsem si všechna autíčka, která tam měli. Občas jsem jen tak po očku pozoroval ostatní děti, jak se smějí, hrají si. Všichni tam měli nějakého kamaráda, jen já ne. Hrozně se mi stýskalo a chtělo se mi brečet, byl jsem opuštěný. Jakoby mě nikdo nechtěl a tak mě strčili sem, do ošklivé, až moc barevné místnosti s hnusnou paní, která ke mně vždycky posílala každé děcko, co se jí zrovna namanulo.
Byl jsem už docela vzteklý, převaloval jsem v dlaních všechny ty hračky a občas jsem v kapse nahmatal jemný kožíšek pejska, kterého mi Gee daroval. Věděl jsem, že bych mu možná měl dát nějaké jméno, ale rozhodl jsem se, že počkám na další den, abych se mohl poradit s Gerardem.
Připadalo mi, jakoby uplynula celá věčnost do chvíle, kdy se ve dveřch objevil tatínek. Většina dětí už odešla a já tam byl skoro sám, nálada se mi tím akorát tak zhoršila, i když mě už tolik nemrzelo, že si nemám s kým hrát.
Radostně jsem vyskočil na nohy a běžel jsem tatínka přivtat, on mě zvedl do vzduchu a zatočil se mnou kolem dokola. Zasmál jsem se, ale pak má tvář zase zvážněla. "Proč jsi nepřišel dřív?" vytkl jsem mu lítostivým hlasem.

"Promiň, Frankie. Rád bych, ale víš přece, že musím chodit do práce."
Krátce jsem přikývl a nechal jsem se postavit zpět na zem, chytil jsem taťku za ruku a společně jsme vyšli domů, kam se mi najednou ani trochu nechtělo, protože jsem se bál, že se rodiče budou opět hádat a já zůstanu zase sám.
***
Uplynul už asi týden. Za tu dobu se vůbec nic nezměnilo. Vždycky jsem se hrozně těšil na vyučování, avšak pak se mi nelíbilo, že jsem musel jít do družiny a tam sedět v koutě. Zrovna teď jsem tam byl, měl jsem před sebou autíčko, které jsem si za tu dobu oblíbil a pejskem jsem k němu čuchal, dělal jsem, že jakoby objevuje, co ta červená věc je.
"Frankie!" Ozvalo se najednou a já od své hry překvapeně vzhlédl. Ve dveřích se totiž objevil Gerard a vesele mi zamával, honem přispěchal k místu, kde jsem už pár hodin seděl.
"Ahoj!" Měl jsem opravdu radost, že ho vidím, zářivě jsem se na něj usmál. "Kde se tu bereš?"
"Řekl jsem mamice, že bych sem chtěl chodit s tebou a ona mi to dovolila."
"To je super!" Měl jsem hroznou radost. "Máš moc hodnou maminku."
"Já vím," nadmul se pýchou a pak obrátil zrak k tomu psovi, kterého jsem stále držel v ruce. "Líbí se ti?"
"Moc." Natáhl jsem ruku a otřel jsem se plyšákem o Gerardův obličej, on se krátce zahihňal a ošil se.
Začali jsme hrát mou vymyšlenou hru, Gerard do ní přidal mnoho zajímavých věcí, na které bych já sám nikdy nepřišel. Opravdu nás to bavilo, společně jsme se smáli a blbli, takže ani nebylo divu, když čas ve družině uplynul tak rychle.
Ve dveřích se objevila Gerardova mamka a zamávala nám. Zula si boty, protože do té místnosti se musí nosit jenom bačkorky anebo ponožky, a přišla k nám.
Pozdravili jsme se a ona dala Geemu pusu na tvář. "Copak to hrajete, kluci?"
Gerard začal okamžitě vyprávět celá pravidla naší hry a kdykoliv paní Way otočila hlavu nebo se zamyslela, drkal do ní se slovy "Hele", "koukej", "poslouchej" nebo "to není všechno". Jeho maminka se vždycky jen usmívala a hltala jeho vyprávění, ptala se na spoustu zajímavých otázek a vypadala, že jí to dokonce i baví.
Trochu jsem posmutněl, když jsem si vzpomněl na svou maminku, která mi vždycky řekla, že nemá čas, je unavená a když už mě začala poslouchat, vytkla mi, že blbě mluvím a měl bych chodit k dotorce na logopedii.
Sledoval jsem Gerarda, líbily se mi jeho černé vlasy. Také bych chtěl takové, dalo by se s nimi dělat spoustu věcí.
S povzdechem jsem se zadíval za něj a najednou jsem spatřil tatínka, který se právě postavil mezi dveře. Mávl na mě a já se trochu neochotně zvedl, chtěl jsem si ještě hrát.
Všichni jsme vstali a vyšli ven poté, co jsme se rozloučili s učitelkou. Dospělí se automaticky začali bavit mezi sebou o nějakých nudných věcech a my se s Gerardem pošťuchovali. Byla to hrozná sranda, vždycky, když jsem mu zabodl prst do břicha, hrozně vypískl a vyskočil, musel jsem ale dávat bedlivý pozor, aby mi to náhodou nechtěl oplatit. Byl jsem v tom lepší než on, protože jednal mnohem pomaleji a než mi stačil něco udělat, uhnul jsem.
"Frankie?" Optal se najednou tatínek a já přestal dávat pozor, takže jsem jednu od Gerarda schytal. Oboum nám ale došlo, že teď hra končí a čekali jsme, co se dozvíme. "Chtěl bys jít zítra k Gerardovi domů a hrát si?"
"Jé!" Nadšeně jsem se podíval na mého zadýchaného kamaráda, úplně se mu vyjasnila tvář. "Vážně bych mohl?"
"Ano. Gerardova maminka je tak hodná, že by tě u nich doma nechala do té doby, než přijdu z práce. Musím se totiž trochu zdržet."
Snad poprvé v životě jsem byl rád za to, že pro mě tatínek nepřijde brzy. Nadšeně jsem se podíval na Geeho, který zamyšleně koukal kamsi za ulici a hryzal se do pusy. "To je skvělý, co?" Zeptal jsem se ho, on se probral a rychle přikývl.
"Musím ti ukázat celou svou sbírku Matchboxů."
"Ty máš celou?"
"Ne, jenom jednu sérii, ale i tak je to úžasný."
Teď jsem se těšil snad ještě víc. "Nemůžu se dočkat, až to budu vidět."
"Říká se uvidím, ne budu vidět," s chichotáním mě opravil a já ho za trest zase šťouchl do břicha. Zaječel a trochu se rozesmál, chtěli jsme opět pokračovat v té naší dokonalé hře, ale rodiče nám to nedovolili, protože jsme museli jít domů na večeři.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama